Kdo byli Kašpar, Melichar, Baltazar?
Mudrci z východu, kteří přišli za hvězdou oslavit nového židovského krále. Byli nejspíš pohané a nebyli církví svatořečeni, nejde tedy o svaté. I tak jsou ale uctíváni jako patroni hříšníků a poutníků. Podle legendy byly jejich ostatky nalezeny svatou Helenou a přes Konstantinopol doputovaly až do současného Německa. Dnes jsou uloženy v chrámu svatého Petra v Kolíně nad Rýnem.
Pluska nebo křížky, někteří lidé ani neví
,,My tři králové jdeme k vám, štěstí zdraví vinšujem vám,“ prozpěvují tři králové, když obchází města a vesnice, v období od 1. ledna do 14. ledna. Žehnají jednotlivá obydlí značením K + M + B +, někteří lidí ani neví, že mezi jednotlivými písmeny nejsou pluska, ale křížky, které značí Otce, Syna a Ducha Svatého. Občas se udává, že značky KMB jsou zkratkou latinského Christus mansionem benedicat – Kristus ať obydlí žehná. Tento výklad ovšem nemá podporu ve starší literatuře a objevil se teprve ve dvacátém století.
Tříkrálovská sbírka pomáhá potřebným
Nejde jen o potěchu a vykouzlení úsměvu na rtech zpěvem tří mladých koledníků v doprovodu dospělé osoby, ale díky tradici se do pokladniček vybírají peněžité dary. Pokladničky musí být vždy pečlivě zapečetěny, na pečeti je razítko obecního, městského úřadu a na požádání by měla předložit celá skupinka legitimaci o tom, že jsou oprávnění od vás nějaký ten dar přijmout, protože se najdou i tací, kteří jsou podvodníci a nemají ani legitimaci a pokladničky mají falešné. Tato tradiční sbírka je pořádána Charitou České republiky a výnos ze sbírky je pak použitý na financování projektů Charity. Například Oblastní charita Žďár nad Sázavou provozuje osmnáct služeb pro potřebné, na dvě stě pracovníků se stará o deset tisíc klientů a pacientů ročně. Zajišťují i odbornou péči v domácím prostředí, kdy za svými pacienty dojíždí do různých koutů kraje a pomáhají jim s dovozem obědů, nebo jim pomohou, když už nejsou schopni dojíždět k doktorům na převazy a vykonávají i jiné potřebné služby. Charitní záchranná síť je určena rodinám s dětmi v existenční nouzi, matkám a otcům samoživitelům, seniorům, kteří zůstali sami, lidem se zdravotním, mentálním nebo duševním onemocněním a těm kteří se dostali na nebo za hranici chudoby. Podat pomocnou ruku můžou Charity právě i díky penězům z Tříkrálovské sbírky, která se dělí přesně podle klíče: 65 % vybraných prostředků se vrací charitám, které je vykoledovaly, 15 % je určeno na velké diecézní projekty, 10 % na rozvojové projekty v zahraničí, 5 % na projekty Charity Česká republika, 5 % jsou zákonné režie sbírky.
Jaký je zájem mladých o tuto tradici?
Dobrovolníků, kteří na sebe vezmou podobu tří králů a vydají se koledovat, stále ubývá, ale není tomu tak ve všech regionech. Čím dál větší zájem jak přispět je prostřednictvím QR kódů, nebo na oficiální bankovní účet tříkrálovské sbírky. Oblibou jsou také společné události, jako koncerty v kostelech, nebo v televizi, kdy lidé mohou přispět prostřednictvím dárcovskou esemeskou.
Vůně cukroví nesmí chybět za žádnou cenu
Vánoce bez cukroví si spousta lidí nedokáže představit. Je to tradice, která nesmí vymizet, avšak vzrůstající ceny energií a surovin spoustu lidí odrazuje péct doma, ale ani kupované cukroví není nejlevnější variantou.
Pečení je tradice
Vůně pečeného cukroví, nebo ta pravá vánočka, kdy v ní nesmí chybět hrozinky, mandle, kandované ovoce a nešetříte na žádné ingredienci. Když se maminky, babičky a děti společně před Vánoci sejdou v kuchyni a pod jejich rukama projde nespočet plechů na pečení a několik druhů těst? Je to minulost, nebo i v této době, kdy narůstající ceny ničí psychiku lidí, bude tato tradice udržována? Recepty, které se předávají z generace na generaci, kdy ty nejlepší vanilkové rohlíčky právě máte vy, protože každý má svůj fígl při pečení. Historie by nás zavedla přibližně až k 16. století, kdy se dětem dávaly postavičky z ovoce, postupem času se měnily suroviny i podoba.
Lucie Zemanová
Kupované ušetří čas, ale ne peněženku
Pokud jste zastánci kupovaného a chcete šetřit čas, je potřeba si dané cukroví objednat s předstihem, protože prodejci dost často mají stop stav objednávek hodně brzo. Ceny se mohou lišit při zakoupení u soukromého cukráře a cukroví, které projde tovární výrobou, do obchodních řetězců. Sto lidí sto chutí, každý má svůj názor na to, které je chutnější, ale u většiny vyhrává to od soukromých cukrářů, i když cena kila cukroví letos může být i tisíc korun a více.
Levnější neznamená chutnější
Kokosky, perníčky, linecká kolečka, úly, medvědí pracny a další cukroví, které nesmí chybět na prostřeném vánočním stole v každé domácnosti. Jenže každá rodina má jiný recept, i když jsou všechny tak obdobné, cukroví je vždy chuťově jiné, ať už navštívíte sousedy, nebo babičku. Proč to cukroví nemám stejný, když mám od tebe recept? Na tuto otázku se ptá spousta hospodyněk a odpověď je tak jednoduchá. Hlava napovídá, sáhnu po levnější značce mouky, másla, nahradím vanilkový lusk jen vanilkovým aroma, ale to může být přesně ten kámen úrazu celé chuti, i vejce kupované místo domácích můžou hodně ubrat na celkovém výsledku. Každá trouba peče jinak, je rozdíl zda použijete troubu u kamen, nebo elektrickou troubu. Dnešní domácnosti mají spíše elektrické trouby a proto tradiční recept od babičky, která používala troubu kamnovou, je potřeba mít ozkoušený předem a mít tak vychytaný čas a program pečení. Proto není cukroví, jako cukroví, každý ho máme jiné, pokud není tedy koupeno z jedné řetězové výroby. Avšak stále platí u většiny lidí, i když ceny neustále stoupají, že domácí cukroví je domácí, i kdyby si měli upéct pouze jen jeden oblíbený druh.
Letadla, tanky, kamiony na jednom místě
Poslední říjnový víkend mohli všichni příznivci RC modelů navštívit fórum v Třebíči.
Děti, ale i dospělí nevěděli, na co dřív se jít podívat
Celý program byl opravdu pestrý, hned při příchodu po zaplacení vstupného na vás čekala maxi autodráha, kdy jste si za dvacet korun mohli vyzkoušet jízdu s těmi nejrychlejšími autíčky na celých pět minut. V jedné části jste se mohli dívat jak sviští modely funkčních závodních kamionů ze závodu Dakar, v další jste mohli v RC školce si vyzkoušet řízení trucku a projet se na modelové silnici, s dětmi chodil proškolený personál, což byl pro děti opravdu zážitek. Největší podívanou samozřejmě byla RC Truck show, kde se předvedly dálkově ovládané nákladní automobily, stavební stroje a technika. Součástí byla vymodelovaná silnice, mosty, vysypaný písek, nakládání klad a jiné zajímavosti, takže jste se při sledování cítili, jako v reálném světě. Pro ty které už omrzela podívána na tento program byly nachystané i jiné aktivity, jako například zakoupení dřevěných zvířátek z překližky, kdy jste si je na místě mohli vybarvit, malování na obličej pro děti i klidně dospělé a v malém sále výstava modelů letadel, tanků a dalších skvostů od NUCLEAR MODEL CLUB TŘEBÍČ.
Koupit si něco na památku, žádný problém
K celému programu, zde byla možnost zakoupení levných knih pro děti, které se nesly spíše tématikou pracovních sešitů a knih. Od samolepek, omalovánek, vystřihovánek jste zde mohli sehnat i nějaké ty pěkné kousky leporel, nebo krátkých pohádek v pevné vazbě. I stánek přímo s RC modely nabídl mnoho typů a produktů od robotů, aut na dálkové ovládání, letadla, až po drony. K vidění, zakoupení a k vyzkoušení, zde byla i pestrá škála deskových her, jako Double, Výbušná koťátka, TikTak Boom a další. Pro malé i velké po oba dva dny byly vyhrazené hodiny, kdy se v těchto deskových hrách dalo soutěžit o věcné ceny v podobě knih, samolepek a pro ty nejlepší čekala nějaká ta desková hra.
Jen tak posedět s kávou
I ti, kteří dorazili spíše jako doprovod a tato forma zábavy je moc nezajímá, si přišli na své. Místa k posezení u dětských aktivit, či jen tak pozorovat celé dění události si mohli zpříjemnit v občerstvovacím stánku, kde si mohli zakoupit něco málo na zub v podobě dobré kávy, párku v rohlíku, zapečených panini a jiné pochoutky.
Taneček s paní Drákulovou
Když pan Drákula odpočívá ve své rakvi, zaskočila za něj paní Drákulová a připravila parádní halloweenskou párty pro děti a jejich rodiče v Měříně, 31. října.
Všude viseli kostlivci, pavouci a hrála strašidelná hudba
Poslední den v měsíci říjnu dobrovolnice Ivona, která vede každé pondělí Tancování pro děti v tělocvičně městysu Měřín, uspořádala strašidelnou párty. V převleku paní Drákulové se svými pomocníky zkrášlila tělocvičnu do strašidelné podoby. Všude na stěnách viseli různí netopýři, pavouci, duchové, kotlíky a další výzdoba. Z reproduktorů hrály strašidelné písničky pro děti a mezi písničkami se ozývaly strašidelné skřeky, vřískání a vlkodlačí vytí na měsíc.
Žádný strach, jen dětský smích
Při příchodu děti dostaly kartičku na plnění úkolů, které byly rozmístěné po celé tělocvičně. Vstupné nebylo nijak odstrašující, padesát korun za soutěžícího, což nevystrašilo žádného z rodičů k odchodu. Strašidelná úkolová cesta nebyla pro žádné padavky. Děti prolézaly pavoučí sítí, létaly na koštěti překážkovou dráhou, nechybělo ani vaření čarodějnického lektvaru. Radost dětí byla slyšet po celé tělocvičně, ať už jen tak pobíhaly s ostatními kamarády, nebo ještě byly na stanovištích. Skládání rozstříhaného kostlivce potrápilo i rodiče, hledání oka nebo zubů ve vatě vystrašilo i ty nejodvážnější děti a přenášení namalovaného oka na pingpongových míčcích na lžíci po lavičce bylo dech beroucí.
Do cílové rovinky pro medaile
Po vyplnění celé strašidelné cesty všichni došli zpátky za paní Drákulovou, která na ně čekala s milým úsměvem a hlavně s diplomem, medailí a odměnou v podobě naplněné igelitové rukavice se sladkostmi a balónky. Kdo měl chuť po náročném plnění úkolů ještě si zatančit, mohl se přidat k ostatním, co již měli splněno a tančili už do rytmu hudby, nebo si na památku udělat fotografii v připraveném fotokoutku s panem fotografem, či jen tak se vyfotit se strašidelnými připravenými kulisami. Při odchodu děti dostaly ještě nafouknutý balónek, což jim vykouzlilo další úsměv na unavených tvářích.
Lucie Zemanová
Do informačního centra za kvízy a křížovkami
Týden turistických informačních center nejen ve Velkém Meziříčí. Zábava pro malé i velké návštěvníky, nikdo neodešel s prázdnou.
Návaznost na Světový den
Asociace turistických informačních center vyhlásila na období od 24. do 30. října 2022 Týden turistických informačních center, jehož cílem je propagace činnosti infocenter. Tento týden je organizován v návaznosti na Světový den pro rozvoj informací, který připadá na 24. října. Tento den by nám měl připomínat důležitost informací pro naše rozhodování, náš život. Již roku 1972 vznikl z popudu Organizace Spojených Národů. Do týdne oslav se zapojilo 201 center, jejichž seznam, kam jste mohli vyrazit, najdete na oficiálních webových stránkách A. T. I. C. ČESKÉ REPUBLIKY. Poprvé se takováto událost uskutečnila 24. října 2019 jako Den TIC a zapojilo se 177 informačních center.
Velké Meziříčí součástí oslav
Dne 27. října jste právě na náměstí mohli navštívit informační centrum tohoto města, v době od 8:00 do 15:00 hodin, které se nachází v přízemí radnice. Na děti i dospělé čekaly kvízy s tématikou města, za jejichž vyplnění jste dostali malou odměnu v podobě propagačních materiálů, jako třeba nákupní tašku, turistický deník, kvarteto, bublifuk a jiné. Děti dostaly lehčí úkoly, jako spojení obrázků městských památek s názvem, nebo křížovku na téma příroda v okolí města. Pro dospělé čekaly kvízy těžších otázek z historie města, nebo přírody. Skvělým lákadlem byly nafouknuté zelené balónky po infocentru.
Lucie Zemanová
Zámeckou stáj opět provoněly dýně
Jarmark, dýňové pochoutky, slámové bludiště a pestrý program – to vše nabídla třetí říjnová neděle v Plandrech na Jihlavsku.
Areál s vlastní historií
Zámecká stáj Plandry je nově vzniklé jezdecké centrum, které se nachází tři kilometry od krajského města Jihlava. Manželé Bořek a Veronika Krejčířovi koupili tento rozlehlý areál na podzim roku 2015 a snaží se z tohoto krásného místa s bohatou historií vybudovat volnočasový a kulturní areál. S tím se pojí i pořádání různých programů a událostí jako například dýňobraní, které se konalo sedmým rokem. Dostat se dovnitř dalo dvěma vstupy, fronty se tvořily, ale svižným tempem jsme se dostali k placení a mohli jsme se zamýšlet, kam se vydáme nejdřív.
Děti ani dospělí se nenudili
Více jak třicet stánků s pestrým sortimentem, prodejci nabízeli k zakoupení keramiku, medovinu, šitý textil, bylinné sirupy, či domácí víno. Výstava motorek, automobilů a traktorů nás přenesla trochu do historie, ač počasí bylo zprvu deštivé a vystavovatelé nedorazili všichni na začátek programu, postupně se během dne sjížděli, aby si tuto událost nenechali ujít. Program nabízel ale mnohem více než nakupování a výstavu. Organizátoři připravili dílničky pro děti i dospělé, kde se dalo dlabat z dýní nebo vybarvit si sádrový odlitek. Pro děti byla připravena jízda na koních, jak živých, tak i šlapacích plyšových. Slámové bludiště nalákalo děti i rodiče, ztratit jste se nemohli. Ukázka dravců, králíků, holubů nalákala malé obdivovatele, ale i ty nejstarší. Myslivecký spolek nabídl střelbu ze vzduchovky, stanoviště s rozpoznáváním stop zvířat a stromů. No a to co nejvíc bavilo naše děti, byl program na hlavním jevišti, kde byl například koník Valda se svým pánem Petrem a ti nám předvedli, jak se dá kůň vycvičit jako pes. Valda uměl na povel aportovat, couvat, dávat pusinky. Z programu jsme také stihli soutěže pro děti, kde si pořádně zatancovaly, zaskákaly a dostaly odměnu v podobě bonbónů a klíčenky. U hlavní stage jste mohli nahlédnout pod ruce umělce, který vyřezával ornamenty do dýní a jablek, krásná gastro podívaná. O občerstvení nebyla nouze, v připravené stanové restauraci, kde nabídka obsahovala hlavně dýňové speciality, jako je třeba dýňová polévka, nebo dýňová káva, ale k zakoupení byla i klasika v podobě párků v rohlíku, palačinek nebo kuřecí tortily, vybral si každý.
Den plný dýní a slámy opouštíme s předstihem
Počasí se vyjasnilo, lidí přijíždějí stále nový, parkoviště se plní a program zdaleka nekončí, avšak naše návštěva ano. Z dýní, které zde byly k zakoupení a že jich tu měli více jak sto od malinkatých, až po giganty, si jednu také kupujeme a těšíme se, na její vydlabání a udělání výzdoby doma. Již teď se těšíme na osmý ročník v příštím roce.
Nasaď běžecké boty a přijď podpořit dobrou věc. Happy run ve Valči se blíží.
Nevíte co si naplánovat na 18. června? Tak teď už ano. Pořadatelé Happy run 2022 vás zvou do Valče u Třebíče. O zábavu ani běhání nebude nouze. Svou účastí můžete i pomoci. Letošní ročník podpoří Františka Lněničku.
Nejsi vášnivý běžec? To není překážka
Pro všechny návštěvníky jsou připraveny jak běžecké trasy, tak i vycházková trasa o délce jeden a půl kilometru. Pokud se chcete zúčastnit s dětmi a užít si tak rodinný den, pořadatelé myslí i na nejmenší, a tak je připravena dětská soutěžní trasa pro děti od šesti let, ale vyrazit můžete i s kočárky, protože terén je přizpůsoben pro každého. Včas se registrujte a dobře zvolte kategorii a trasu. Registrovaní účastníci obdrží startovní balíček s číslem a čipem pro účast na akci.
Každý ročník podporuje někoho jiného
Již se koná sedmý ročník charitativního běhu, tentokrát pro Františka z Ivančic. Pořadatelé vybírají rodiny s dětmi, kteří pomoc opravdu potřebují. Výběr není někdy vůbec jednoduchý, většinou jim v tom pomůže příběh a zmínka od přátel, nebo osob, kteří danou rodinu znají.
Kdo stojí za charitativní akcí Happy run?
Petra, Monika, Martina.. Pro rodiny, kterým pomohli, jsou tyto ženy zapamatovatelné na celý život. Petra Palátová a její pohled na běh: „Běh byl jediný sport, který nepatřil mezi mé oblíbené a provozovala ho, jen když to bylo nutné. Naučit se běhat byla pro mě jedna z dalších výzev v životě.“ Jak se chopit organizace nám prozradila Monika Palátová: „Při prvním ročníku Happy run jsem psala, že je to pro mě obrovská výzva realizovat takovou akci. Přilákat návštěvníky a běžce, ale především udělat úspěšnou akci, která navíc někomu pomůže. Myslím si, že se náš záměr naplnil a rozhodně nechceme usnout na vavřínech. Stále se snažíme posunout Happy run dál a výš, aby akce byla zajímavou pro všechny návštěvníky.“ „Máme za sebou pět ročníků charitativního běhu a dovolím si říct, že naše role v týmu se již ustálily. Mojí hlavní funkcí je organizace běžeckých tras a vše s nimi spojené. Na každém startu trnu, jestli všichni dobrovolníci jsou na svých místech a ví, co mají dělat,“ sdělila organizátorka Martina Koníková. Za touto akcí stojí samozřejmě i mnoho dalších, jako jsou dobrovolníci, sponzoři, bez kterých by se tato akce ani nekonala.
Radost, společně strávený čas a dobrý úmysl
Toto vše pojí Happy run. „Pojďme běhat i pro radost a úsměvy těch, kteří sami běhat nemohou. Není důležité, kolik kdo uběhne kilometrů a za kolik minut, důležité je zúčastnit se a mít z toho radost a dobrý pocit. Pojďme si tuto akci společně stoprocentně užít, protože i tento ročník je na co se těšit,“ vzkazují organizátorky akce. Registrace jsou možné do 11. června, na místě bude možná pouze registrace na rodinnou nezávodní trasu, tak neotálejte s registrací, ať nepromeškáte zařazení do závodu.
Táborová vedoucí Pavla: Na tábor děti jezdí se strachem a nakonec nechtějí ani domů. Není se čeho bát
Pavla (32) a její manžel Radek (33) své štěstí našli právě na táboře Smrčná, kde se seznámili a momentálně mají dvě krásné děti. O své roli vedoucích mluví s nadšením, úsměvem a je vidět, že je tato zkušenost velice bavila.
Kde jsi táborového vedoucího dělala nejčastěji a na jaké téma jste tábor vedli?
Témata byla různá, dle toho, co mezi dětmi frčelo, jako třeba Pán prstenů, Hobit, Poklad Inků, Úžasná Zeměplocha, Vesmírná Odysea, Africké báje a pověsti. Jinak oba jsme byli věrní už od mala tábořišti Smrčná (Trpišovice) u Světlé nad Sázavou, já jsem na tento tábor jezdila jako dítě od roku 2000 a manžel od 1997 a tak jsme se pak nějak ujali role vedoucích. Radek byl vedoucí od 2005 do 2008 a já od 2006 do 2008, protože se tábor pak zrušil. Od roku 2008 do 2020 jsme pořádali víkendové pobyty na Smrčné. Zpočátku pro děti, které na tábor jezdily, později pro odrostlé děti a vedoucí, až po rodiny s dětmi spjaté s tábořištěm. V předloňském roce (2020) jeden z bývalých vedoucích obnovil tábor, ale už se nezúčastňujeme.
Jaké děti věkového rozsahu jsi měla na starost? Jak ses vůbec dostala k této činnosti a na jak dlouho?
Jak jsem již zmiňovala, jezdili jsme na tento tábor několik let jako děti a přerostli až do vedoucích. Já jsem měla na starost malé kluky (cca do 11 let) po tři roky. Radek měl malé kluky (cca do 11 let) po tři roky, pak malé holky (cca do 11 let) jeden rok.
Ty a manžel jste se poznali právě, když jste dělali vedoucí a teď spolu máte děti. Bude vaše budoucnost směřovat zpět do táborového světa?
Nyní máme syna 3,5 roku a dceru 1 měsíc. Na tábory jako takové nejezdíme právě od zrušení v roce 2008, jiný tábor jsme nehledali. V dalších letech jsme ale organizovali již zmiňované víkendové pobyty. Až naše děti trochu odrostou, tak se chystáme pokračovat v organizování pobytu na Smrčné, již ale jen pro rodiny s dětmi. Naše děti budou mít možnost vybrat si tábor samy, když budou chtít jezdit.
Přinesla ti tato zkušenost něco, co praktikuješ třeba neustále, jako časový režim, plánování si programu na každý den, nebo něco podobného?
Určitě mi přinesla zkušenost pro moje studium (Sociální pedagogika a volný čas) a další profesi (Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež), ale ze zmiňovaných si neuvědomuji, že bych si něco z tábora přenesla. U Radka taky nepozoruji nic, táborový režim fungoval vždy jen na táboře.
Jaký je tvůj nejvtipnější zážitek z tábora, ba naopak, který by si už nikdy nechtěla zopakovat?
Nejvtipnější asi jakékoli sehrávání scének s vedoucími, nebo dětmi. Nejhorší jakékoli zranění dětí. U Radka nejvtipnější, když měl snahu přesvědčit patnáctiletého „frajírka“, aby se zúčastnil stezky odvahy, nejhorší zážitek pak 72 hodin být vzhůru.
Hlídání dětí je starost i radost, byla jsi při nějaké havárii, nebo úrazu, co se na táboře stalo?
Společně s manželem jsme byli u úrazu zapíchnutého šroubu v patě (ještě když jsme byli děti) a asi dvě, tři zlomené ruce, mnohokrát pobodání vosami i celého soutěžního týmu, nic moc tyto úrazy, raději člověk má ty radostné chvíle.
Co bys doporučila rodičům, kteří váhají, zda dát děti na tábor. Nebo co by děti nalákalo, aby samy chtěly jet a ne jen na přání rodičů?
Určitě jsou to společné chvíle s novými kamarády, pohyb venku na vzduchu, pobyt v kolektivu, zisk zkušeností, netradiční aktivity, rozvoj fantazie, a že budou mít mobil jen o poledním klidu nebo podvečer. Nebo si tam vyhlídnou lásku svého života a svoje ANO si řeknou právě na táborovém místě, jako my dva.
S otužováním klidně začni hned, začátek však není žádný med
Kdy je nejvhodnější doba s touto aktivitou začít. Jak tělo připravit, abychom mu spíše neublížili a jaké výhody to přináší, když vydržíte ve svém odhodlání.
Jak a kdy začít s otužováním
S otužováním nikam nespěchej, je třeba postupovat opatrně a s rozvahou. Úplný začátečník by měl začít na jaře pravidelnou studenou sprchou nejdříve v pohodlí domova a stupně studené vody snižovat. Začněte sprchováním od noh a postupujte směrem k srdci, tak jako když se vstupuje do vody ve volné přírodě. V létě se přesuňte do rybníka, či řeky a postupně tělo otužujte opět pravidelně a proplavte tak až do zimních měsíců. Krátké rozcvičení před vstupem do vody je dobrý krok, aby se tělo rozproudilo, před nízkými teplotami. Tělo si na studenou vodu přivykne a můžete tak v zimních měsících pokračovat.
Tělo není stroj
I když pravidelné otužování snižuje riziko onemocnění, tělo by při této aktivitě mělo být stoprocentně v pořádku. V hlavní roli je váš zdravotní stav, pokud si nejste jistí, raději konzultujte své odhodlání se svým lékařem. Důležitá je i psychická stránka, za svým odhodláním stůjte sami, nikdy nečiňte tuto aktivitu jen z rozmaru a dotlačením někoho jiného. Chcete být přece v pohodě a ne si ublížit.
Správným otužováním neztratíš, ale získáš
Posílení imunity je první krok k dobrému úspěchu. Díky otužování dochází k prokrvení nejsvrchnějších vrstev kůže, to má dobrý vliv na zdravý vzhled a například i na celulitidu. Alergikům by taková aktivita mohla zmírnit jejich obtíže. Zlepšení psychiky, bolesti kloubů a svalů, chod srdíčka a mnohem více faktorů, které vedou díky tomuto novému odhodlání svoje tělo nastartovat na tu správnou cestu.
Najdi parťáka
Ve dvou se to lépe táhne, ale co víc, takové jištění není na škodu. Společné nadšení pro otužování můžete mít i celá skupina, kdy se věková hranice může lišit od nejmladších po nejstarší. Budete se pravidelně scházet, podporovat, otužovat a navíc, kdyby se udělala nějakému členovi z vaší skupinky slabost, bude někdo nablízku a poskytne první pomoc. Svoje parťáky můžete najít v blízkém okolí, na internetových skupinkách, či sociálních sítích.
Když pod tebou praskne led, na nic nečekej a jednej hned
Nikdy a nikdo tuto situaci nechce zažít, ale stát se může během vteřiny. Zásady pohybu po zamrzlé ploše ne každý zná. Počasí je jako na houpačce a proto i bezpečnost zimních radovánek není dobré brát na lehkou váhu.
Desatero jinak, než mnozí znají
Deset bezpečnostních zásad by si měl připomenout každý, ať jsi dítě, nebo dospělý. V zimních měsících je dobré je mít vždy na paměti.
Za prvé, na led se nevydávej, pokud je tenčí než deset centimetrů.
Za druhé, vždy měj na paměti, že led může prasknout i když je tloušťka dostačující, protože se může jednat o místo s přítokem vody, nebo může na něj působit sluneční svit a je toho mnohem více, co může způsobit rychlé narušení zamrzlé plochy.
Třetí a čtvrtá zásada, nepohybujte se na ledu ve skupinách, pokud je vás na ledě větší skupina, kde je led nestabilní, dodržujte dvoumetrové rozestupy a buďte mezi sebou propojeni lanem, pro případnou záchranu při prasknutí.
Za páté, dbejte při takovém pohybu i na co největší rozložení na ledové ploše, proto je dobré využít pro chůzi po ledě sněžnice, lyže či jiné pomůcky k tomu vhodné.
Za šesté, v případě propadnutí, je dobré mít u sebe záchranné pomůcky, takzvané bodce, které máte připevněné u zápěstí a při rychlém jednání zabodnout tyto bodce do ledové plochy.
Sedmá a osmá zásada nás upozorňuje na to, pokud máme cestu po ledové ploše naplánovanou předem, je dobré si sebou vzít záchranné pomůcky, které nás popřípadě udrží nad hladinou, jako třeba nafukovací vesta.
Za osmé, když to jde, dobré je se i vhodně obléci a zvolit oděv spíše z umělých vláken.
Za deváté, pokud se dostanete do situace, že na řece, či vodní ploše uvidíte, či uslyšíte tonoucího, je nutné okamžitě volat příslušné linky. Pro rychlé volání vytočte 112, 150, 158, 155, nebo aplikace Záchranka může být rychlým pomocníkem pro lokalizaci vás i tonoucího. Po zavolání se pokuste tonoucímu pomoci, avšak je potřeba dát dobrý pozor na svoji bezpečnost.
Desátá zásada, když se vám tonoucího podaří dostat z vody na bezpečné místo, je potřeba okamžitě zajistit základní životní funkce. Jak je tonoucí při vědomí, zbavte ho mokrého oblečení, dostaňte ho co nejrychleji do suchého a udržujte tepelný komfort.
První pomoc může tonoucímu zachránit život
Pokud to jde, nejprve se snaž tonoucímu poskytnou nějaký předmět, jako větev, PET lahev, nebo něco co by stačilo pro vytažení. Snaž se od tonoucího udržet bezpečnou vzdálenost. Tonoucí může být v šoku a mohl by tě strhnout k sobě do vody. Po chycení se tonoucí uklidní a můžeš ho zkusit vytáhnout na ledovou plochu, či břeh. Pokud je ale tonoucí v bezvědomí, rychle si rozmysli svůj postup. Zavolej o pomoc na příslušnou linku, pokus se bezpečně tonoucího dostat z vody. Pokud postižený při dotažení ke břehu a uvolnění dýchacích cest nedýchá nebo nedýchá normálně, zahaj okamžitě resuscitaci. Tu začni 5 vdechy, pokračuj kombinací 30 stlačení hrudníku a 2 vdechy. Pokud pomoc stále nepřijela, po jedné minutě resuscitace přivolej záchrannou službu na tísňovou linku 155 a pokračuj dál v resuscitaci do příjezdu záchranné služby. Pokud postižený začne před příjezdem záchranné služby sám dýchat, ulož jej do zotavovací polohy a svlékni z něho mokré šaty a udržuj jej v teple.