Jsou Vánoce. V domě se rozlévá vůně skořicových vonných svíček a doplňuje sladkou vůni perníčků, které maminka právě vyndala z trouby. Z rádia zní vánoční koledy a vločky, jež dopadají na okenní tabulky tvoří nádherné obrazce. Bramborový […]

Jsou Vánoce. V domě se rozlévá vůně skořicových vonných svíček a doplňuje sladkou vůni perníčků, které maminka právě vyndala z trouby. Z rádia zní vánoční koledy a vločky, jež dopadají na okenní tabulky tvoří nádherné obrazce. Bramborový salát již od včerejška zabírá většinu místa v ledničce a na zemi je pohozený obal od poslední čokolády z adventního kalendáře. Každé dítě je nedočkavostí samo bez sebe a přemýšlí nad tím, jaké dárky mu asi Ježíšek večer nadělí. Čas najednou utíká pomalu a každá minuta se zdá jako hodina. V televizi běží ty samé pohádky stále dokolečka a všechny děti si lámou hlavu s tím, jak zkrátit tu nekonečně dlouhou chvíli. Na tuto otázku narazilo již tucet generací před námi, a tak nám tu na světě zbylo několik nádherných tradic, kterými si rádi zkrátíme čas i my.

Plovoucí svíčky

Tato tradice se v našich krajích drží již od předkřesťanských dob. Mladá děvčata vypouštěla na vodu lodičky se svíčkami. Směr, jakými se lodičky ubíraly znamenal, jaký manžel je do budoucna čeká. Nyní má tato tradice trochu odlišný význam. Lodičky nám mohou odpovědět na otázky, na něž neznáme odpovědi, nebo předpovědět budoucnost. Existují však základní pravidla. Každý člen rodiny musí mít svoji lodičku, kterou si vyrobí sám. Výroba je vcelku jednoduchá. Postačí nám skořápka vlašského ořechu, do které vložíme svíčku nebo zalijeme knot voskem. Pokud nenajdeme vlašské ořechy, můžeme svíčku vypustit samotnou nebo skořápku něčím nahradit. Zapálené lodičky vypustíme na jakoukoliv vodní plochu a sdělíme svůj dotaz. Následně zbývá už jen pozorovat, co nám lodičky sdělují.

Hrášek štěstí ve vánočce

Pečení vánočky se samo o sobě dá považovat jako tradice. Vánočka je symbolem nového života a plodnosti, díky tomu, že svým tvarem by měla připomínat tělo Ježíška v povijanu. Také se věřilo, že křížové pletení ochrání lidi od stolu před zlými silami. Symbolický význam copů uvádí, že spodní prameny představují zemi, slunce, vodu a vzduch, prostřední prameny udržují uvniř rozum, vůli a cit a vrchní dva prameny symbolizují moudrost a lásku. Smyslem této tradice je však do vánočky zapéct zrno sušeného hrachu. Ten, kdo ho ve svém soustu najde, bude mít po celý rok štěstí.

Řetěz kolem štědrovečerního stolu

Lidé dříve věřili, že když štědrovečerní stůl omotají řetězem, ochrání tak celý dům před zloději a vším špatným, co je může potkat. Obepnuté však musely být všechny čtyři nohy stolu, aby se cíl vyplnil. Děti tak můžeme zabavit výrobou dostatečně dlouhého a pestrého papírového řetězu.

Krájení jablka

Tato tradice by se měla provádět převážně po štědrovečerní večeři. Jde o to, že jablko překrojíme na půl kolmo na ohryzek. Pokud uvnitř najdeme hvězdičku, znamená to, že budeme zdraví a spokojení po celý rok. Pokud bude však jablko červivé, plesnivé nebo bude jádřinec znázorňovat tvar kříže, znamená to, že se nám příští rok nebude dařit, nebo nás potká nějaká špatná nemoc.

Místo pro pocestného

Hospodyňky vždy na Vánoce prostřely o jedno místo více pro případ zbloudilého cizince, který by žádal o pohoštění. Mnozí ale věřili, že toto místo připravují pro členy rodiny, kteří již odešli na věčnost a nemohou tak s ostatními Vánoce oslavit.

Zdobení stromečku

První vánoční stromeček pocházel již z šestnáctého století ze starogermánských zvyků, kdy si lidé o slunovratu do domu nosívali stromky nebo větvičky, aby uctili boha Odina.  Jak ale vzniklo jeho zdobení? Údajně měl totiž vánoční stromeček představovat Rajský strom, který byl ověšen ovocem a pečivem. Tradice vánočního stromku se v osmnáctém století šířila převážně mezi měšťanskými obyvateli a vesničané tento zvyk považovali spíše jako „zvlášnost bohatých.“ Teprve až v polovině dvacátého století se tato tradice osvojila po celé Evropě. Původními ozdobami vánočního stromu byly jablka, oplatky a ořechy, později i jiné dobroty (například cukroví), které zároveň sloužily také jako dárky pro děti. Ty si je ze stromu během Vánoc sundávaly. Chudé rodiny si cukroví šetřily, aby ho mohly pověsit na stromeček i další rok. Balené dárky se pod stromeček začaly pokládat až později. 

Lidé se snažili mít vánoční stromeček krásnější a krásnější, a tak se začaly objevovat další a další ozdoby jako papírové řetězy slepované škrobem, ozdoby ze slámy, z brambor a jiných přírodních materiálů. Ořechy se začali potírat zlatou barvou nebo obalovat stříbrným alobalem. Lidé věšeli na stromečky obrázky (hlavně ty svaté), figurky vyřezávané ze dřeva, pohlednice, fazolová zrna a další nápadité ozdůbky. Zdobení stromečku bylo populární a stalo se proto také soustředěním průmyslové výroby. V roce 1848 se začaly prosazovat ozdoby z foukaného skla. Tyto ozdoby měly podobu tvarovaných zvířat a figurek. Tvar ozdob, které známe my dnes začíná vznikat až v šedesátých letech devatenáctého století. Někteří mají stromeček na štědrý večer již dávno ozdoben. Ručně vyrobené ozdůbky však nikdy neuškodí. Různorodost zdobení je opravdu čistě na vás. Někteří mohou své ozdoby namalovat, jiní je vyrobí z přírodních materiálů nebo třeba z papíruprovázku a ti šikovní mohou své ozdoby sestavět z korálků. Existuje mnoho originálních nápadů a záleží na naší kreativitě. Můžeme se však inspirovat širokou škálou nápadů z naší historie.

pechova@rdmkv.cz | + posts

redaktorka