Vánoce: mají pohanský původ, dnes je však slaví i lidé bez vyznání

Už od malička se každý těší na Vánoce. Jsou to, nebo alespoň měly by být, svátky klidu a míru, pokory a času stráveného s rodinou. Stromeček, koledy, Ježíšek, to jsou […]

20. 12. 2023

Už od malička se každý těší na Vánoce. Jsou to, nebo alespoň měly by být, svátky klidu a míru, pokory a času stráveného s rodinou. Stromeček, koledy, Ježíšek, to jsou atributy, jež máme dnes s Vánoci spojené. Jak se však Vánoce a jeho symboly dostaly do Česka a jak se tu časem vyvíjely až do dnešní podoby? Abychom si dokázali odpovědět na tyhle otázky, musíme se nejdříve vrátit o několik století zpátky.

Latinský název pro Vánoce je nativitas, tedy narození. Vánoce jsou svátky připomínající si narození Ježíše Krista, mají však pohanské kořeny. V prvních stoletích našeho letopočtu slavili pohané takzvané zimní svátky, při kterých si připomínali zimní slunovrat. Stejně tak i naši předci Slované oslavovali znovuzrození slunečního božstva Dažbog. Některé slovanské zvyky se zachovaly dokonce až dodnes. Například symbol zlatého prasátka, které mělo znázorňovat již zmíněného boha Dažboga.

Zhruba ve 4. století přesunula církev datum narození Krista z 6. ledna na 25. prosinec. Chtěla tím postupně vytlačit pohanská božstva a tradice. Ty se ale úplně vymýtit nepodařilo. Kromě zlatého prasátka pochází z pohanských zvyků například i krájení jablka či házení střevícem. Lidé si však časem zvykli na nová jména vánočních postav a sžili se s křesťanským náboženstvím. Vánoce se tedy staly oslavou narození Ježíše Krista. Svou oblíbenost si však musely teprve získat. Dříve byly Vánoce považovány za méně významný svátek než například Epifanie neboli Zjevení Páně 6. ledna.

První zmínka o Vánocích na českém území je až z konce 14. století od mnicha Jana z Holešova. Ve svém svědectví mimo jiné zachytil i to, že lidé pekli vánočku, dodržovali půst, dávali si dárky či almužnu nebo chodili na koledu. Název Vánoce je nejspíš odvozený od staroněmeckého slova Wihnahten – Wiha = světit, Nacht = noc. V Česku se používaly také názvy Svatá noc, Svatonoc či čas svatonoční.

V 17. století se slavení Vánoc začalo přesouvat z kostelů spíše do rodinného kruhu a uctívala se rodinná pospolitost a štěstí, což se začíná už víc blížit podobě Vánoc, jakou známe dnes. Na zdobení vánočního stromečku si však museli lidé ještě pár let počkat, stejně tak na postavu malého Ježíška.

První vánoční stromeček pro své přátele postavil až v roce 1812 ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Zdobení stromku se začalo prosazovat jen pozvolna až ve 40. letech 19. století, zprvu jen v bohatých městských rodinách. Na venkov se stromečky ve větší míře dostaly dokonce až po první světové válce. Do té doby se v domácnostech zdobila jen větev.

Postava Ježíška jako dárkonoše se poprvé objevila v 16. století na území Německa. Svou podobu nejspíš získal díky církevním hrám a průvodům, ve kterých děvče v bílém závoji znázorňovalo Ježíška, jenž byl doprovázen řadou andělů. Z Německa se symbol Ježíška rozšířil do Rakousko-Uherska a ve 40. letech 19. století naděloval už i v německých rodinách bydlících v Čechách. V dalších letech postava Ježíška v Česku úplně zdomácněla.

Ve 20. století prošla změnou nejen postava Ježíška, ale i samotné Vánoce se staly obětí komercializace. Ježíšek se stal synonymem obdarování a duchovní stránku vánočních svátků vytlačily davy nakupujících v obchodech a na trzích či nabídky vánočních dárků v novinách a časopisech.

K mazání duchovního rozměru Vánoc přispěli za minulého režimu i komunisté, kteří dokonce propagovali místo Ježíška ruského Dědu Mráze. Ten se sice neuchytil, ale celkové odklonění společnosti od křesťanské víry mělo za následek snížení povědomí o Vánocích jako o oslavě narození Ježíše Krista. V posledních letech se naopak místo Dědy Mráze dostává do Česka Santa Claus a stává se čím dál tím větším symbolem Vánoc i u nás. Uvidíme, jak se Vánoce budou vyvíjet dál. Jestli se někdy vrátí ke svému původnímu pojetí oslav narození Krista nebo se postupem času nám známé tradice přetvoří v jiné.