Ilona Závišková pracuje jako pedagog volného času, avšak není to jediná její pracovní činnost. Je také zástupkyní ředitelky a koordinátorka externích pedagogických pracovníků střediska volného času Dóza ve Velkém Meziříčí. […]

Ilona Závišková pracuje jako pedagog volného času, avšak není to jediná její pracovní činnost. Je také zástupkyní ředitelky a koordinátorka externích pedagogických pracovníků střediska volného času Dóza ve Velkém Meziříčí. Jako hlavní vedoucí je už deset let, ale již před tím pomáhala pořádat letní tábory jako oddílový vedoucí. Na tábory jezdí  dvacet pět let.

Jak jste se k práci pedagoga dostala a co je vaší náplní práce?

Odmalička jsem bydlela ve škole, moje maminka byla paní ředitelka. Tak jsem k tomu trochu víc přilnula. Sice jsem vystudovala textilní průmyslovku (obor návrhářství), pracovala jsem i v zahraničí, ale dostala jsem nabídku učit na soukromém učilišti švadleny, tak jsem neváhala a šla jsem do toho. Po mateřské dovolené jsem vyzkoušela několik prací, ale pořád mě to táhlo k dětem. Nastoupila jsem na dřívější dům dětí a mládeže, vystudovala vysokou školu a zde jsem zůstala. Moje náplní práce je zábavnou formou děti rozvíjet a vyplnit jim smysluplně volný čas.

Kde jste přišli na nápad podniknout tábor do zahraničí pro děti a dospělé, nebo co vás k tomu vedlo?

Jelikož miluji moře a vůbec léto, tak jsem vyzkoušela nabídnout tyto tábory. A z reakcí jsem později zjistila, že to je dobrý nápad. Už jezdíme deset let a vždy nás jede okolo padesáti. Začali jsme s Itálií a teď už třetím rokem jezdíme do Chorvatska.

Kolik dětí například pojme jeden turnus, ať už v České republice nebo v zahraničí?

Jelikož nemáme svou vlastní základnu, musíme počet dětí řídit podle velikosti pronajaté základny. Ale většinou se jedná okolo šedesáti až osmdesáti dětí. Letní tábor v zahraničí je tábor pro rodiče s dětmi, kde každý den máme program pro děti. Program je tak na tři hodiny a nabízíme večerní hlídání a jak jsem se již zmiňovala, jezdí nás něco okolo padesáti účastníků.

Vybírají si děti s rodiči raději příměstské tábory, které nabízíte také nebo spíše ty dlouhodobé a pro laiky, jaký je v táborech rozdíl? 

Příměstský tábor se koná u nás ve středisku volného času, děti přicházejí ráno a odpoledne chodí domů. Pobytové tábory jsou tábory, kdy s dětmi odjíždíme na celý týden. Myslím si, že zájem je jak o příměstské, tak i o pobytové. Například letos mám již vše plně obsazené. 

Kde berete inspiraci, na jaké téma zrovna tábor daný rok bude?

Příměstské tábory si rozdělíme a každá kolegyně si vymyslí své téma tábora. Téma pobytového tábora vymýšlíme již na podzim. Většinou se ptáme dětí, co by je bavilo, nebo se držíme trendů, co děti zajímá. Letos víme, že ve školách se mění kartičky s Pokémony, tak jsme si řekly, že to vyzkoušíme. Jelikož již jezdíme dlouho na tábory, tak vždy společnými silami vymýšlíme program tábora.

Jako dlouholetá vedoucí táborů máte nějakou vtipnou historku, ba naopak, co byste si už raději nepřipomínala?

Nejvtipnější zážitek asi ani nemám, vždy je to zábava celý týden. Nejde vypíchnout jeden zážitek, vždy se na táborech dobře bavíme. Ale jeden zážitek bych si už nechtěla zopakovat. To bylo, když jsme šli s dětmi lesem na pochod a děti šláply do hnízda divokých včel. Naštěstí se nic závažného nestalo, vše jsme zvládli sami ošetřit a podat léky, ale už bych to nechtěla nikdy zažít, tu paniku dětí.  

Co by podpořilo dnešní rodiče, kteří váhají, zda dát děti na tábor. Nebo co děti by nalákalo, aby samy chtěly jet, a ne jen na přání rodičů? Proč by měly děti vyrazit vůbec na tábor?

Asi bych děti nalákala na týden plných her a zábavy, poznání nových kamarádů. Hromadu legrace a samozřejmě i dozvědět se spoustu nových věcí. A v neposlední řadě odpočinutí od mobilů a počítačů, děti totiž u nás na táboře nesmí mít mobily. Ale děti, které nechtějí a jsou o tom přesvědčeny, že ne, tak je nikdy nepřemluvíte. 

Když děti mají obavu z odloučení rodičů a brečí vám na táboře, jak pracujete s těmito dětmi?

Takové dítě se vždy najde. Je to těžké, ale zatím nikdy se mi nestalo, že bychom to nezvládli. Děti si o poledním klidu píší deník pro maminku, píší dopisy a před večerkou jim čteme nebo povídáme pohádku. A z vlastní zkušenosti vím, že v půlce týdne se to zlomí a je po pláči. 

Jsme v době, kdy se vše zdražuje. Setkala jste se s tím, že rodiče řeší cenu táboru? 

Ano řeší, proto jim nabízíme placení zálohy a po té doplatky. Rozpoloží si to na celý rok a pak se vše lépe zvládá.

Děkuji za rozhovor.

zemanova@rdmkv.cz | + posts

redaktorka