Letní a putovní tábory pořádáme jako organizace Mladých ochránců přírody MOP ČSOP Pacov již třináct let. Začalo to partou čtyř lidí, kteří se rozhodli rozšířit kroužek ochránců přírody a začali […]

Letní a putovní tábory pořádáme jako organizace Mladých ochránců přírody MOP ČSOP Pacov již třináct let. Začalo to partou čtyř lidí, kteří se rozhodli rozšířit kroužek ochránců přírody a začali pro děti pořádat tábory. Prvotní myšlenka byla ovlivnit mladou generaci k ekologickému a pro přírodu zdravému smýšlení, a potažmo tak mít vliv na budoucnost naší planety. Za  třináct let se podařilo vybudovat pevnou základnu odborníků a lidí, kteří mají chuť a vůli něco měnit a ovlivňovat. Tenkrát jsme ještě netušili, jakou přidanou hodnotu naše aktivita bude mít. Netušili jsme, že se zrodí skupina lidí plná vřelých vztahů, bezpodmínečného přátelství a dnes tolik chybějící osobní interakce. O táborech jsme si povídali s vedoucí dětského letního tábora a učitelkou v mateřské škole Ivou Ťoupalovou.

Letní tábory znamenají hodně příprav, plánování a organizace. Co tě na tom nejvíce baví?

Baví mě všechno, co děláme společně. Samozřejmě tábor vyžaduje hodně příprav, plánování a organizování. Každý přináší nutnou dávku energie, času a kus ze své osobnosti, z čehož společnou snahou nakonec vyrostou sladké a šťavnaté plody. Aby takové byly, potřebují výživu a péči stejně jako všechny vztahy v našem životě. V dnešním digitálním světě, kde nám všem chybí sociální vazby, osobní vztahy a interakce někdy i na úrovni rodiny, si troufám tohle nazývat zázrakem srovnatelným s nalezením pokladu. Je tu pro všechny, může růst i slábnout, je živý a opravdový. Baví mě ta proměnlivost, symbióza a živost celého táborového organismu. 

To nejdůležitější, co se nám podařilo vybudovat a vytvořit je skupina přátel, opravdových přátel pro život. Máme se myslím moc rádi, věříme si, víme, co od sebe můžeme čekat, můžeme se na sebe spolehnout a nenecháme se padnout. Ten čas na táboře je vzácný, velmi intenzivní a jedinečný. Samozřejmě je to čas plný zábavy, společného tvoření, smíchu, ale také slz. Někdy jsou z dojetí, někdy ze zklamání, někdy z vyčerpání, někdy ze smíchu. Na táboře na ně ale nikdy není člověk sám, a to je pro mě v životě velmi cenné. Vedoucí, děti a mládež tvoří jednu velkou  rodinu, která se každý rok setkává a společně roste a sílí. Životem člověku projde mnoho lidí, ale jen někteří z nás dělají to, kým jsme.

Kdo vymýšlí téma táborů? A kdo vybírá hry? 

Tohle je asi dané nějakým kouzlem, protože já vlastně nevím, jak na to odpovědět. Vždycky to tak nějak vzejde ze společných nápadů, ptáme se i dětí, co by je bavilo, snažíme se hledat témata ekologická, ale současně hravá a blízká dětem a mládeži. Každého něco napadne, přidá svůj nápad, a tak se to zamíchá v kouzelném hrnci a najednou je to na světě. Stejně je to s hrami, které připravujeme společně, některé kouzelné okamžiky ze závěrečných her vznikají v průběhu tábora a mají často nejsilnější náboj a hodnotu, protože odráží jedinečnou atmosféru daného tábora. Vlastně půl roku příprav a všechno směřuje k jedinému týdnu v roce, velká energie a osobní vklad každého člena tvoří neopakovatelné okamžiky, které jsou vměstnány do jediného týdne v roce.

Jako koření k základním surovinám je ale důležité také přidat špetku pedagogiky, psychologie a environmentálního vzdělávání, přimícháváme prvky hlubinné ekologie, projektového vyučování, waldorfské a intuitivní pedagogiky. Přístup stavíme na celostním pojetí světa/přírody, na základech inkluze a všestranném rozvoji člověka. Naším cílem není pouze učit děti přírodu znát a pojmenovávat. Chceme především ve společném kolektivu objevovat možnosti, jak prožít spokojený, plnohodnotný a zdravý život v souladu s hodnotami šetrného přístupu k životnímu prostředí. Důrazem na praktické dovednosti a manuální zručnost podporujeme rozvoj klíčových kompetencí. Snažíme se také vybalancovat bezpečnost, volnost, svobodu a důvěru. Rozvíjíme také kompetence ke spolupráci, komunikaci, řešení problémů nebo učení se. V současné společnosti vnímáme jako zásadní zvnitřnění prosociálních postojů a hodnot zdravé společnosti, ale také kritické myšlení. Snažíme se probudit a podpořit zvídavost, projev vlastního názoru, chápání odpovědnosti za svá rozhodnutí (metoda přirozeného důsledku) a předávat efektivní zpětnou vazbu. Odbornost a seberozvoj vedoucích vnímáme jako důležitý článek, je to jako kypřící prášek. Všechny tábory, programy i členové ušli dlouhou cestu, neustále prochází vývojem a nadále hledáme tu nejideálnější z cest – tu naši.

Práce s dětmi je krásná, ale také náročná. Co je nejvíce baví? A proměňuje se jejich zájem? 

Řekla bych, že děti nejvíce baví, když to baví vedoucí. Když člověk nemá v sobě oheň, nemůže nikoho zapálit a nadchnout. Loni, jako každý rok se mi opět potvrdilo, že na táboře si každý najde to, co je mu blízké, ať už jsou to bojovky, strategické hry, tvoření, běhací a sportovní hry, poznávací hry, tanec nebo zpěv u ohně. Tábor máme vždy tak pestrý, že své si tam najde opravdu každý. Na své si přijdou i ti, co rádi nedělají nic. Snažíme se nabízet bohatou škálu aktivit a činností, které zohledňují různá specifika, druhy inteligencí a nadání dětí. Umožňujeme každému dítěti realizovat se ve svém zájmu, aby měly šanci zažít úspěch. Myslím, že zájem dětí potažmo atraktivní táborové téma hraje roli motivační, ale pouze zpočátku. Zájem dětí se už pár tisíciletí neproměnil. Chtějí se smát, opravdově prožívat, navazovat přátelství, sdílet zážitky, objevovat sami sebe, na něco se těšit, chtějí být chápány a bezpodmínečně přijímány. Touží po něžném přijetí a pevném povzbuzení. Věřím, že proto se k nám rádi vrací bez ohledu na to, zda letíme do vesmíru, zachraňujeme planetu, cestujeme s domorodci nebo pomáháme zachránit pohádkové bytosti hajnému Chvalinovi.

Když pak s nástupem zimy člověk vzpomíná na léto a na tábory, co se ti vybavuje? 

Smích, vybaví se mi smích, vlastně hodně smíchu. Ráda bych přidala nějaký vtipný zážitek, mnohokrát jsem se smála až mi tekly slzy, na táboře vlastně každý den i několikrát, ale to nejde popsat. Vtipnost dané situace a zážitků je prostě nepřenosná. Bude si to muset každý zažít sám. Ačkoliv z tábora odjíždíme unavení, špinaví, vyčerpaní, nevadí nám to, protože vedle báglů se špinavým prádlem si odvážíme srdce naplněné láskou, množstvím zážitků a nezapomenutelných vzpomínek, ale především (a to platí jak pro vedoucí, tak děti) přátelství, která jsou často na celý život. Odvážíme si někdy vzpomínky na první lásky, ale také jizvy a šrámy, které z nich plynou, ale které za to stojí, vzpomínky na vůni lesa a bosé nohy v trávě, západy slunce a nebe plné hvězd. Máme přátelství, která hřejí i v nejsilnějších bouřích a dešti. Když od tábora už uplyne hodně času a do dalšího ještě hodně zbývá, zpravidla se dostaví abstinenční příznaky. Pak děláme v zimě společné promítání fotek a vzpomínáme.

Jak snáší děti i vedoucí loučení?

Loučení je vždycky těžké, bývá nám po táboře dlouho smutno, a právě vzpomínky nám pomáhají tu náhlou prázdnotu překonávat. My vedoucí se musíme smířit ještě s jednou věcí a připravit se na těžký úkol, předat tohle všechno zase dál. Za těch třináct let jsem zažila dvakrát, kdy se nám z dětí stali vedoucí, předali jsme jim část otěží a vidím všechno, co již mají za sebou. Hřeje mě ten pocit, že jsme jim mohli předat hodnoty, vzájemnost a stali se z nás přátelé doufám na celý život. Tohle kouzlo sílí, plní mám srdce, jsme jeden velký dýchající celek. Kéž by se to splnilo všem a mohli zažívat to, co my. Ten týden patří k těm nejvzácnějším okamžikům v roce. Jsou to druhé Vánoce, když po nich rozbalíme dárky, mrzí nás to, ale nezbývá než se z nich těšit, vážit si jich a těšit se, co nám přinese příští rok.

Kristýna Pechová
+ posts

Redaktorka webu volnočasuj.cz