Jako rodiče tří dětí (syn 14 let, dcera 11 let a dcera 7 let) jsme za posledních pět let dvakrát řešili, jestli naše děti s vynikajícími školními výsledky poslat na […]

Jako rodiče tří dětí (syn 14 let, dcera 11 let a dcera 7 let) jsme za posledních pět let dvakrát řešili, jestli naše děti s vynikajícími školními výsledky poslat na gympl, nebo ne. Nakonec syn i starší z dcer zůstali na základce a nelitujeme.

Rozhodnutí, zda poslat potomka místo druhého stupně na osmiletý gympl, považuji za velmi individuální. Z mého pohledu ho ovlivňuje kromě studijních předpokladů dětí mnoho dalších záležitostí, třeba kvalita druhého stupně konkrétní základní školy, dostupnost gymnázia (případně dalších alternativ), vztah dětí ke škole (i vzdělávání), kamarádi a zájmy dětí, kolektiv a vztahy ve třídě a také naše hodnoty, tedy co od školy vlastně očekáváme. 

Pro nás je například klíčová spokojenost našich dětí, rozvíjení jejich potenciálu, zájmu o vlastní učení, čas na koníčky, dobré vztahy v kolektivu i s učiteli) a komunita. Proto úplně chápu a naprosto respektuji, že se jiní rodiče s jinými dětmi v odlišné situaci rozhodnou jinak než my. A že oni i jejich děti mohou být díky přechodu na osmileté gymnázium spokojeni.

Proč to u nás vyhrála základka? Když říkám u nás, myslím nejen nás rodiče, ale i naše děti. Od malička jsme je nechali (spolu)rozhodovat tam, kde to bylo možné. Například si samy vybíraly zájmové aktivity nebo třeba volitelné předměty ve škole. V páté třídě v období před přípravou a přihlašování na gymnázia jsme si povídali o všech možnostech, co pro ně která volba znamená, a to včetně alternativ po skončení základní školy. Společně jsme zvolili základku, a to hlavně z těchto důvodů:

Spokojenost s kvalitou a dostupností naší školy 

Naše děti navštěvují státní základní školu, která je v některých oblastech progresivnější než jiné, v některých až tak moc ne. Oceňujeme, že se v první a druhé třídě neznámkuje, na druhém stupni se používá u části předmětů hodnocení kredity, které odměňují děti spíš za snahu než jen za výsledek. S většinou učitelů jsme spokojeni, slušně funguje komunikace s rodiči, děti mají na druhém stupni řadu volitelných předmětů, včetně volitelného druhého jazyka. Na škole působí speciální pedagog a psycholog, řeší se prevence různých nežádoucích jevů. Navíc máme školu pět minut chůze od domu, což je taky velký benefit. Výuka je přiměřeně náročná, během covidu velmi slušně fungovala u všech dětí online výuka. 

Vztahy a komunita

Vždycky jsme si s manželem přáli, aby naše děti měly stejně jako my možnost vyběhnout se spolužáky ze školy a trávit s nimi i volný čas. Obě děti měly kliku, že si ve třídě našly kamarády, a i my jsme mezi rodiči našli známé a přátele. Místní škola i školka také pořádají (pokud zrovna neřádí covid) řadu akcí, kde se mohou setkávat rodiče, děti i zaměstnanci školy.

Celý článek dostupný na: https://eduzin.cz/wp/2022/01/16/lucie-vaclavkova-proc-jsme-nechali-nase-chytre-deti-na-zakladni-skole-a-nedavali-je-na-osmilety-gympl/

+ posts

Šéfredaktorka webu volnočasuj.cz