Do školy nepůjde, budu ho učit doma. Pro naprostou většinu rodičů je toto rozhodnutí skoro nepředstavitelné, pro část je to ale logické vyústění jejich dosavadního života. Potřebují vůbec děti ke […]

Do školy nepůjde, budu ho učit doma. Pro naprostou většinu rodičů je toto rozhodnutí skoro nepředstavitelné, pro část je to ale logické vyústění jejich dosavadního života. Potřebují vůbec děti ke svému zdárnému vývoji školní docházku? Znamená to, že když dítě nechodí do školy, že se nic nenaučí? Čím dál víc rodičů má na tyto otázky jasnou odpověď.  

Je půlka října, většina českých dětí má touto dobou za sebou už šest týdnů pravidelného vstávání a odchodů do školy. Mnohé už toužebně počítají dny do podzimních prázdnin. Třináctiletý Arthur, jedenáctiletá Cailin, sedmiletá Naomi  a čtyřletý Enzo se ale v posledních dnech budí uprostřed hor v Asturii na severu Španělska  a den po dni směřují k Santiagu de Compostela. Je to už několik let, co opustili svůj dům a jejich domovem se stal starý obytný mercedes, jemuž šestičlenná rodina přezdívá Tao. Stěny zdobí mapy a tabule, na jedné z nich je momentálně nakreslený řez zubem. Sedmiletá Naomi měla totiž nedávno kaz, takže ji zajímalo, jak to v zoubku vypadá a proč ji bolel.

Učíme se z učebnic, ale i z běžného života

Česko-francouzsko-holandská rodina svoje tři školní děti učí doma podle francouzského kurikula, protože děti se narodily ve Francii. Rodiče Petr a Denisa jsou oba vysokoškoláci, mluví mnoha jazyky a mají za sebou mezinárodní kariéry. Přesto – nebo možná právě proto – nemají potřebu svoje děti posílat do lavic a raději se s nimi tísní na dvanácti metrech čtverečních. Své cestování financují z úspor, které si nashromáždili během let strávených v práci. „Arthur tři roky navštěvoval alternativní školu ve Francii. Jeho způsob učení a fungování jeho mozku však byly natolik odlišné od normy, že ani otevřený postoj školy nestačil, aby se s radostí vzdělával. Nakonec se úplně vůči čtení a psaní zablokoval. Zhoršovaly se i jeho vztahy se spolužáky, takže rozhodnutí vzdělávat ho doma přineslo velkou úlevu,“ vzpomíná Denisa. Vloni jeho sestry navštěvovaly několik měsíců francouzskou školu, starší Cailin si před časem vyzkoušela i rok ve státní škole v Česku.

S dětmi kreslíme na skále, inspirováni pravěkými malbami a technikami, které jsme s dětmi zhlédli zde ve španělských jeskyních.
S dětmi kreslíme na skále, inspirováni pravěkými malbami a technikami, které jsme s dětmi zhlédli zde ve španělských jeskyních. FOTO: 7×7 family

Jak vypadá učení 7x7family, jak si celá rodina na sociálních sítích říká? Tři starší děti mají poměrně detailní týdenní plány, v nichž je francouzština, matematika, cizí jazyk a i přírodní a společenské vědy, zeměpis a dějepis. Na některé předměty si děti přivezly pracovní sešity z Francie, další je učí jejich rodiče. „Máme rádi historické dokumenty, jsme zvyklí neustále něco dohledávat na Wikipedii. Využíváme různé deskové hry, vytváříme pomůcky. Je to pro nás přirozené,“ vysvětluje Petr a Arthur hned ukazuje magnetickou tabuli s čísly a matematickými symboly: „Tady si sestavujeme příklady. Já počítám mocniny, odmocniny a čtyřmístná čísla, Cailin počítá trojmístná s dělením a násobením a Naomi sčítá a odčítá dvojmístná.“

Vzdělávání věnuje rodina denně několik hodin. Když se blíží přezkoušení před francouzským inspektorem, je třeba se víc věnovat tomu, co se děti podle kurikula učit mají. Když je po zkouškách, mohou víc pozornosti dát podnětům z okolního prostředí. „Před pár dny jsme na břehu řeky stavěli kanály v písku. Připojili jsme vodní pumpu, ukázali si princip spojených nádob a další věci, takže si Arthur v plánu mohl vybarvit čtvereček k fyzice,“ vysvětluje táta Petr. Jindy zase rodina potkala fotografa, který jim vytvořil snímek prostřednictvím camera obscura, což rodina využila jako podklad pro studium optiky a čoček. Neustále je třeba něco měřit, vážit a počítat. „Svět nabízí tolik příležitostí k učení, stačí je vidět,“ uzavírá s úsměvem Petr.

Aby učení nebylo jen otrava

S tím, že je důležité mít otevřené oči a nabízet dítěti dostatek podnětů, souhlasí i Veronika, máma dvanáctileté Zity. Pracuje jako DJka, navrhuje kabelky, hodně času tráví posloucháním hudby, o níž potom píše články do časopisů a na internet. I díky tomu, že má Veronika i její manžel poměrně volný pracovní režim, nechodila nikdy Zita ani do školky, ani do klasické základní školy. „Nerada říkám, že má Zita domácí vzdělávání, protože to trochu evokuje, že je hodně doma. Tak to ale vůbec není,“ usmívá se. „Kolikrát mám spíš pocit, že ji skoro nevidím.“

Celý článek dostupný z: https://www.eduzin.cz/rodicovstvi/museji-deti-chodit-do-skoly-aby-se-neco-naucily-cim-dal-vic-rodicu-si-mysli-pravy-opak/

+ posts

Šéfredaktorka webu volnočasuj.cz