Přemýšleli jste jako rodiče někdy nad tím, jak to mají vaše děti se svěřováním se vám? Znáte ten pocit důvěry, kdy za vámi vaše dítě přišlo a chtělo si promluvit o nějaké své záležitosti? […]

Přemýšleli jste jako rodiče někdy nad tím, jak to mají vaše děti se svěřováním se vám? Znáte ten pocit důvěry, kdy za vámi vaše dítě přišlo a chtělo si promluvit o nějaké své záležitosti?

Otevírá své nitro, je plné očekávání, napětí i obav, jak na to zareagujeme. V tu chvíli jsme pro něj možná ti nejdůležitější.

Jak hořké pak někdy bývá poznání, že to vůbec nejsme my, rodiče, komu se jde naše dítě svěřit. Může nám to být líto, naštvat nás to, mrzet… Možná hledáme, kde je chyba, co se stalo se vzájemnou důvěrou?

Důvodů je samozřejmě celá řada, ale možná vás překvapí, že za tím není jen obava dětí z trestu nebo výměna rodiče za vrstevníky.

Během své téměř dvacetileté práce na Lince bezpečí jsem od dětí slyšela a četla spoustu důvodů, proč něco nejde říct rodičům. Nabízím vám 6 nejčastějších z pohledu dětí – společným jmenovatelem je pro všechny obava.

1. Obava z trestu
Děti se bojí říct něco, za co očekávají (více či méně přiměřený a zasloužený) trest. U nás se na to chtějí připravit, vymyslet plán, jak to sdělit, jak zmírnit trest či následky svého pochybení, jak se omluvit.

2. Nepochopení
Děti se bojí, že rodiče nepochopí, co prožívají. Bojí se odmítnutí, zlehčování potíží, jejich neřešení. Mají strach, že když už si jednou řeknou o pomoc a nedostanou ji, nebudou ji mít kde jinde hledat. (Často např. u psychických potíží).

3. Nevhodná reakce na situaci
Děti se bojí, že budou zklamané z reakcí rodiče (souvisí i s předchozím bodem), která nebude odpovídat jejich představám a potřebám – rodič buď neudělá nic, nebo bude naopak jednat přehnaně aktivně (např. při posmívání spolužáků – „to si musíš vyřešit sám, jsi chlap“, nebo naopak „okamžitě přestoupíš na jinou školu“.)

Celý článek dostupný na: http://www.adam.cz/clanek-2021030007-6-duvodu-proc-se-deti-doma-nechteji-sverit.html

+ posts