Jediná naše odměna je úsměv a radost dětí, říká vedoucí organizace Scarabeus Třebíč Kamil Novák

Po dobu prázdnin mají možnost děti a mládež navštívit po celé republice nespočet táborů, ať už skautských, s tématem či zaměřených na konkrétní sport či jinou aktivitu. Mezi organizátory a vedoucími […]

17. 8. 2023

Po dobu prázdnin mají možnost děti a mládež navštívit po celé republice nespočet táborů, ať už skautských, s tématem či zaměřených na konkrétní sport či jinou aktivitu. Mezi organizátory a vedoucími je i značný počet dobrovolníků. Stejně jako na táborech pořádajících občanským spolkem Scarabeus Třebíč. Sám hlavní vedoucí organizace třiačtyřicetiletý Kamil Novák se organizování táborů věnuje ve svém volném čase. O prázdninách tráví měsíc v tábořišti, zbytek roku je ředitelem Obchodní akademie Dr. Albína Bráfy v Třebíči.

Jak jste se dostal k organizování tábora, a to dokonce na vlastním tábořišti?

Od svých devíti let jsem jezdil na tábor. Postupným vývojem, přes praktikanta, vedoucího, zástupce hlavního vedoucího, jsem se v roce 2011 dostal až k založení vlastního spolku Scarabeus Třebíč.

Před covidem se nám povedlo domluvit přes známé s majiteli pozemku u obce Mrákotín, že bychom tam mohli zase tábořit a obnovit to, co na tom místě ještě před deseti osmi lety bylo. Tam, kde je teď naše tábořiště, aspoň co já si pamatuji, vzniklo zhruba padesát let zpátky jedno z prvních tábořišť v okolí. Pak tu začala okolo vznikat další tábořiště, například u Horního Mrzatce (rybník) jsou teď jihlavští skauti, tábor Halahoj a další.

Co vás na táborech baví?

Baví mě na tom, že děti z toho mají radost, že odjíždějí šťastné, smějí se, rodiče jsou spokojení. Je to taky o tom nezištně něco dávat, lidem, dětem, komukoliv, což se dneska moc nenosí. Ale to je právě to, co bychom měli děti učit. Všichni vždycky říkají, že děti jsou jiný, že jsou horší… nejsou jiný, jsou pořád stejné. Jediné, co je jiné je to prostředí, ve kterém vyrůstají. Děti mají pořád stejnou radost, když dělají věci, které normálně nedělají. Třeba zapalování ohně, jezení v přírodě, spaní pod širákem, chození na výlety nebo hraní nočních her.

Co všechno váš spolek organizuje?

Máme dva čtrnáctidenní běhy v létě a jeden týdenní cyklo tábor, kdy se jezdí v okolí Mrákotína. Je to tedy nahoru a dolů, ale je tu krásné prostředí. Máme i zimní tábory, ty jsou fascinující. Je nás okolo třiceti na běžkách nebo lyžích, třeba v Krkonoších nebo na jiných horách. Dále organizujeme různé výpravy po okolí, potkáváme se na brigádách na tábořišti, na které se někdy připojují i rodiče s dětmi, či silvestrovských setkání na tábořišti. Snažíme se hledat nový věci, které třeba ne všichni dělají.

Kolik času trávíte na táboře?

Od svých devíti let jezdím na tábory bez přestávky, akorát se ten čas, který trávím touto činností prodlužuje. Dřív to bylo jen 18 dnů jako dítě, teď tady jsme 30 dnů plus zimní tábory a příprava přes rok. Je to prostě součást života, máme podřízený život táborům a podobným aktivitám. A navíc, nepotkáváme se jen na táboře, ale i v běžném životě. Skoro všichni dospělí, co tu jsou, dřív jezdili jako děti. Některé z nich znám třeba i od jejich šesti let. Jednou přijeli na tábor a už tu zůstali. Jsme už prostě rodina.

Kdo vymýšlí program?

Vždycky si to snažíme nějak rozdělit. Někdo dá do kupy jeden běh, někdo se víc podílí na přípravě druhého. Jak je těch aktivit hodně, tak i příprav z toho organizačního a finančního hlediska je dost, takže program necháváme spíše na těch mladších. Snažíme se, aby se zapojovali. A co se týče zapojování během jednotlivých dnů na táboře, tak to si rozdělujeme na večerních poradách.

Jak dlouho plánujete organizovat tábory?

Dokud to budeme zvládat. Dokud budou kolem nás ti lidi, protože bez nich bychom už v tomhle nasazení, co všechno se dělá během roku, nezvládli. Prostě dokud bude tým. Třeba až úplně do konce… Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, že bych to nedělal. Občas si člověk řekne – mám to zapotřebí tohle řešit, mohl bych teď být v klidu na chalupě, ale to jsou jen takové chvilky, kdy se třeba nedaří, je toho hodně, a podobně. Ty pozitivní věci nakonec vždy převáží.

Štve vás něco na táborech?

Přemýšlím, co mě může štvát. Hygiena mi nevadí, nějaká pravidla musí být. Možná jenom to, že bych na to chtěl mít víc času, ale jinak mě nic neštve, což je vlastně dobré zjištění.

Děkuji za rozhovor