Dostat se do finále soutěže o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize Czech Republic je prestižní, natož tuto cenu vyhrát. Letos ji porota z jedenácti učitelských osobností přisoudila prvostupňové učitelce z […]

Dostat se do finále soutěže o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize Czech Republic je prestižní, natož tuto cenu vyhrát. Letos ji porota z jedenácti učitelských osobností přisoudila prvostupňové učitelce z Rychnova nad Kněžnou Barboře Heřmanové. Na první pohled působí mladě a křehce, má za sebou ale 17 let praxe a mezi kolegy si vybudovala pověst respektované profesionálky, která dokáže individualizovat výuku, s dětmi jedná s respektem a vede je k přebírání zodpovědnosti za vlastní učení.

Porota vás ocenila jako nejinspirativnější učitelku Česka pro rok 2021. Jaký je to pocit pár minut poté, co jste se to dozvěděla?

Jsem dojatá. Je to pro mě samozřejmě obrovská pocta, ale také – a to především – obrovský závazek k tomu, abych se ještě víc snažila být tou nejlepší učitelkou pro svoje žáky. Jsem poctěná, dojatá, zaskočená a překvapená, protože jsem to skutečně vůbec nečekala. On to asi říká každý, že to nečekal, ale já jsem opravdu byla v šoku, když vyhlásili moje jméno.

Pro mě už to, že mě ředitelka organizace Step by Step nominovala do takto prestižní soutěže, bylo velkou poctou a moc mě to dojalo. Potom jsem si moc užívala reflektování své práce, abych mohla podat podklady ke své přihlášce. Nad tím jsem strávila spoustu hodin a zjistila jsem s překvapením, co všechno už mám za sebou, kde jsem udělala nějaké chyby a boty, co se z toho potom vyvinulo. A když jsem pak postoupila dál, tak jsem se začala těšit na letní školu s inspirativními lidmi, kam jako finalistka pojedu. Takže to ocenění už je jen takový bonbonek.

Učíte na soukromé základní škole Mozaika v Rychnově nad Kněžnou. Představte nám prosím vaši školu. 

Máme devět tříd, v každém ročníku jednu. Naše paní ředitelka ve škole realizovala svou vizi formativního hodnocení už dlouho předtím, než v Česku tento termín vůbec zdomácněl, a v tomto systému fungujeme dlouhodobě. Na prvním stupni fungujeme v programu Začít spolu, na druhém pak zařazujeme prvky z tohoto programu. Máme ve třídě maximálně 15 dětí, pracujeme v blocích a poměrně často při takové práci propojujeme věkově odlišné skupiny. Máme pedagogický sbor složený zhruba z patnácti učitelů a já sama tu působím už sedmnáct let, už od té chvíle, kdy jsem dálkově nastoupila na vysokou školu. Začínala jsem jako asistentka pedagoga.

Porota ocenila váš progresivní a promyšlený způsob výuky. Kdybych přišla k vám mezi druháčky, co tam uvidím? V čem je vaše výuka jiná?

Já vlastně nevím, jestli je moje výuka v něčem jiná. Pravděpodobně uvidíte, že mají děti možnost zvolit si způsob práce, kterým budou naplňovat výukové cíle. Uvidíte záchytné body programu Začít spolu, takže například ranní úkol, ranní zprávu, práci v kruhu, centra aktivit, práci s chybou, ale asi nejvíc uvidíte, jak děti reflektují proces učení. U nás vedeme děti k tomu, aby si zvědomovaly, co se učí a jaký způsob učení jim nejvíc vyhovuje.

Snažíte se tedy, aby vaši žáci reflektovali svůj posun a svoje učení. Učíte druháky, tak jak to děláte? Nejsou na reflexi ještě příliš malí?

Je to stejné u prvňáků, páťáků i osmáků, jen se postupně zvyšují nároky. Mluvím s dětmi o tom, jak se já sama učím a co mi vyhovuje, pracujeme s chybou jako s prostorem pro zlepšení. Tím, že je program Začít spolu hodně zaměřen na sebehodnocení, tak se děti už od prvních dnů učí o svém učení mluvit a uvědomovat si ho.

Letošní finalisté Global Teacher Prize.  FOTO: Alice Hrubá

K tomu využíváte i portfolia a schůzky s rodiči? Za jejich vedení vás porota také ocenila…

My máme jako každá škola stanovené vzdělávací výstupy, které vycházejí ze školního vzdělávacího programu, a ten zase vychází z rámcového vzdělávacího programu. To je pro mě vodítko, kterého se držím. Žáci zase mají ke každému tématu a předmětu stanovena kritéria, která jim slouží k reflexi toho, jak výstupy zvládli. Vypadá to tak, že k jejich práci podávám okamžitou zpětnou vazbu, stejně tak se děti oceňují a doporučují navzájem. I to se musejí naučit, aby byli konkrétní, aby neříkali „měl jsi to hezké“. Celý týden si své práce zakládají do krabice a pak si na konci týdne v předmětu Portfolio ukazují, na kterém materiálu je vidět, že směřují k naplnění kritérií, nebo je dokonce mají už naplněné. Nabízím jim například sebehodnoticí tabulku se škálou, kde vodítkem jsou především konkrétní učební výstupy. Celé to směřuje k tomu, aby se naučili zhodnotit, zda a jak se učí, a uměli si říct, co ještě potřebují.

Celý článek dostupný na: https://www.eduzin.cz/global-teacher-prize/deti-se-nejlepe-uci-kdyz-samy-hledaji-odpovedi-na-sve-otazky-rika-ocenena-ucitelka/

+ posts

Šéfredaktorka webu volnočasuj.cz