O konfliktech mezi sourozenci

31. 10. 2020

„Mamíííí, Olí říká, že ty kostky jsou jenom jeho“, přibíhá ke mně dcerka (3) s pláčem. Situace známá všem rodičům tisíckrát za den. Brácha a ségra. Pes a kočka. Dvě kočky. Tři psi. Mnoho psů, zajícova smrt.
„Chtěla by sis hrát taky s tou stavebnicí a Olí ti nechce žádné kostky nechat“, povídám. Přitakává a s pláčem odpovídajícím dramatičnosti situace se mi vrhá do náruče. Nakouknu do vedlejšího pokoje. Syn (7) má u sebe dřevěné kostky a evidentně je všechny potřebuje na složitou stavbu, kterou se chystá zrealizovat.

Já: „Olí, Valentinka by si taky chtěla stavět.“
Olí: „Ale já jí žádný kostky nedám, vzal jsem si je první a potřebuju je na svojí stavbu.“
Vali: „Já je taky potřebuju na svojí stavbu.“
Já: „Nemůžete se dohodnout, čí stavba je důležitější.“
Olí: „Moje.“

Vali: „Moje taky.“
Já: „Hmmmmm.“
Vali se snaží vzít si několik kostek z hromádky. Oli se brání: „Jestli mi něco vezmeš, tak ti namlátím.“
Já: „Oli nelíbí se mi, když Vali vyhrožuješ. Snažíme se, abychom se na věcech dohodli, a vyhrožování nikam nevede.“
Pokračuji ve vaření a čekám, jak se situace vyvine. Mezi dětmi probíhá vyjednávání. Za chvíli přichází Vali do kuchyně a nese si menší hromádku kostiček, ze kterých si začne stavět. Zdá se, že problém je vyřešen.
Přichází Olí: „Ještě bych potřeboval tuhle jednu kostku.“
Vali: „Já ti jí dám pozdějc.“
Oli: „Potřebuju jí teď. Kdy mi jí dáš?“
Vali: „Až tohle dostavím, hned ti jí vrátím, jo?“
Během dvaceti vteřin má Vali hotovo a kostku vrací bráchovi, kolem jehož mistrovské stavby probíhá vzápětí další kolo vyjednávání o tom, za jak dlouho se smí zbořit. Do ničeho z toho už nevstupuji, není to potřeba. Krásně to zvládli beze mne.

Co se vlastně stalo?
V situaci, kdy si jedno dítě stěžuje na chování druhého, je efektivní nepřebírat řešení problému na sebe. Ujistit dítě, že jej posloucháte a vidíte, že má problém, je ta správná cesta. K uvědomění si problému a nalezení vlastního řešení dětem pomáhá, když jim děláte moderátora. Když na nikoho z nich netlačíte a dáte jim dostatek času, jsou potom vstřícnější k sobě navzájem.

Co kdyby jí ty kostky opravdu nepůjčil?
I to se může stát. Respektovala bych jeho rozhodnutí a svou pozornost soustředila na dítě, které vlastní problém (nemá kostky). Pokud by šlo o situaci, kdy jeden sourozenec dlouhodobě ignoruje druhého, dělá mu naschvály, apod., bylo by na místě jej konfrontovat a následně aktivně vyslechnout – abyste zjistili, která jeho potřeba není naplněna a proč opakovaně dochází k chování, které je pro vás nepřijatelné.

Co je v sourozeneckých hádkách klíčové

Uvědomit si, že jde o problém dětí, ne Váš
Aktivně naslouchat / uznat pocity obou stran
Věřit, že děti problém dokáží vyřešit samy
Neprosazovat vlastní řešení (a už vůbec ne silou)
Být moderátorem diskuze

Jak by mohlo vypadat alternativní řešení takové situace?
„Kostky jsou vás obou. Oli, dej sestřičce půlku těch kostek. A hned, nebo si dneska nezahraješ na počítači.“
„Toho vašeho hádání mám už plný zuby. Když se neumíte dohodnout, tak vám ty kostky vezmu.“
„Tak si, Vali, hraj s něčím jiným. Vždyť máš tolik jiných hraček. Nechápu, proč musíte vždycky chtít tu stejnou.“

Co mají všechna tato řešení společného?

V terminologii Thomase Gordona se jedná o tzv. komunikační bloky. Nejsou efektivní, protože nevedou k požadované změně a narušují vztah rodič – dítě. Jejich konkrétní nevýhody v této situaci jsou

Vždy se někdo bude cítit ublížený
Řešení musíte vymýšlet Vy a nutit děti, aby se jim podřídily
Děti vlastně vůbec nevnímají, že se jedná o jejich problém, a nejsou zainteresovány na hledání řešení a jeho uvedení do praxe
Děti se nemají možnost učit, jak konflikty řešit, protože spoléhají, že je za ně vyřeší dospělý

Přiznávám se bez mučení – řešit konflikty mezi sourozenci jsem prostě líná. Hrát si na soudce, vymýšlet a prosazovat řešení, vyhrožovat (protože jak jinak chcete někoho donutit, aby jednal proti svému zájmu?), odvádět pozornost (to je mi zase trapný). Dobrá zpráva je, že z lenosti lze udělat výchozí ingredienci pro efektivní řešení těchto konfliktů. Smíchejte půl na půl s komunikačními dovednostmi efektivního rodiče a okořeňte důvěrou ve vaše děti. Pravidelná konzumace garantuje zlepšení klimatu i ve Vaší rodině!
Aktivní naslouchání, Já-sdělení a efektivní řešení konfliktů jsou dovednosti, které trénujeme na kurzech Výchovy bez poražených.

Bára Křížová je lektorkou Výchovy bez poražených. Více o ní a jejich kurzech naleznete v jejím profilu.

Článek byl zveřejněn na webu: https://www.vychovabezporazenych.cz/clanky-o-rodicovstvi/o-konfliktech-mezi-sourozenci