„Mamíííí, Olí říká, že ty kostky jsou jenom jeho“, přibíhá ke mně dcerka (3) s pláčem. Situace známá všem rodičům tisíckrát za den. Brácha a ségra. Pes a kočka. Dvě kočky. […]

„Mamíííí, Olí říká, že ty kostky jsou jenom jeho“, přibíhá ke mně dcerka (3) s pláčem. Situace známá všem rodičům tisíckrát za den. Brácha a ségra. Pes a kočka. Dvě kočky. Tři psi. Mnoho psů, zajícova smrt.
 „Chtěla by sis hrát taky s tou stavebnicí a Olí ti nechce žádné kostky nechat“, povídám. Přitakává a s pláčem odpovídajícím dramatičnosti situace se mi vrhá do náruče. Nakouknu do vedlejšího pokoje. Syn (7) má u sebe dřevěné kostky a evidentně je všechny potřebuje na složitou stavbu, kterou se chystá zrealizovat.


Já: „Olí, Valentinka by si taky chtěla stavět.“
Olí: „Ale já jí žádný kostky nedám, vzal jsem si je první a potřebuju je na svojí stavbu.“
Vali: „Já je taky potřebuju na svojí stavbu.“
Já: „Nemůžete se dohodnout, čí stavba je důležitější.“
Olí: „Moje.“

Vali: „Moje taky.“
Já: „Hmmmmm.“
Vali se snaží vzít si několik kostek z hromádky. Oli se brání: „Jestli mi něco vezmeš, tak ti namlátím.“
Já: „Oli nelíbí se mi, když Vali vyhrožuješ. Snažíme se, abychom se na věcech dohodli, a vyhrožování nikam nevede.“
Pokračuji ve vaření a čekám, jak se situace vyvine. Mezi dětmi probíhá vyjednávání. Za chvíli přichází Vali do kuchyně a nese si menší hromádku kostiček, ze kterých si začne stavět. Zdá se, že problém je vyřešen.
Přichází Olí: „Ještě bych potřeboval tuhle jednu kostku.“
Vali: „Já ti jí dám pozdějc.“
Oli: „Potřebuju jí teď. Kdy mi jí dáš?“
Vali: „Až tohle dostavím, hned ti jí vrátím, jo?“
Během dvaceti vteřin má Vali hotovo a kostku vrací bráchovi, kolem jehož mistrovské stavby probíhá vzápětí další kolo vyjednávání o tom, za jak dlouho se smí zbořit. Do ničeho z toho už nevstupuji, není to potřeba. Krásně to zvládli beze mne.

Co se vlastně stalo?
V situaci, kdy si jedno dítě stěžuje na chování druhého, je efektivní nepřebírat řešení problému na sebe. Ujistit dítě, že jej posloucháte a vidíte, že má problém, je ta správná cesta. K uvědomění si problému a nalezení vlastního řešení dětem pomáhá, když jim děláte moderátora. Když na nikoho z nich netlačíte a dáte jim dostatek času, jsou potom vstřícnější k sobě navzájem.

Co kdyby jí ty kostky opravdu nepůjčil?
I to se může stát. Respektovala bych jeho rozhodnutí a svou pozornost soustředila na dítě, které vlastní problém (nemá kostky). Pokud by šlo o situaci, kdy jeden sourozenec dlouhodobě ignoruje druhého, dělá mu naschvály, apod., bylo by na místě jej konfrontovat a následně aktivně vyslechnout – abyste zjistili, která jeho potřeba není naplněna a proč opakovaně dochází k chování, které je pro vás nepřijatelné.

Co je v sourozeneckých hádkách klíčové

  • Uvědomit si, že jde o problém dětí, ne Váš
  • Aktivně naslouchat / uznat pocity obou stran
  • Věřit, že děti problém dokáží vyřešit samy
  • Neprosazovat vlastní řešení (a už vůbec ne silou)
  • Být moderátorem diskuze

Jak by mohlo vypadat alternativní řešení takové situace?
„Kostky jsou vás obou. Oli, dej sestřičce půlku těch kostek. A hned, nebo si dneska nezahraješ na počítači.“
„Toho vašeho hádání mám už plný zuby. Když se neumíte dohodnout, tak vám ty kostky vezmu.“
„Tak si, Vali, hraj s něčím jiným. Vždyť máš tolik jiných hraček. Nechápu, proč musíte vždycky chtít tu stejnou.“

Co mají všechna tato řešení společného?

V terminologii Thomase Gordona se jedná o tzv. komunikační bloky. Nejsou efektivní, protože nevedou k požadované změně a narušují vztah rodič – dítě. Jejich konkrétní nevýhody v této situaci jsou

  • Vždy se někdo bude cítit ublížený
  • Řešení musíte vymýšlet Vy a nutit děti, aby se jim podřídily
  • Děti vlastně vůbec nevnímají, že se jedná o jejich problém, a nejsou zainteresovány na hledání řešení a jeho uvedení do praxe
  • Děti se nemají možnost učit, jak konflikty řešit, protože spoléhají, že je za ně vyřeší dospělý

Přiznávám se bez mučení – řešit konflikty mezi sourozenci jsem prostě líná. Hrát si na soudce, vymýšlet a prosazovat řešení, vyhrožovat (protože jak jinak chcete někoho donutit, aby jednal proti svému zájmu?), odvádět pozornost (to je mi zase trapný). Dobrá zpráva je, že z lenosti lze udělat výchozí ingredienci pro efektivní řešení těchto konfliktů. Smíchejte půl na půl s komunikačními dovednostmi efektivního rodiče a okořeňte důvěrou ve vaše děti. Pravidelná konzumace garantuje zlepšení klimatu i ve Vaší rodině!
Aktivní naslouchání, Já-sdělení a efektivní řešení konfliktů jsou dovednosti, které trénujeme na kurzech Výchovy bez poražených.

Bára Křížová je lektorkou Výchovy bez poražených. Více o ní a jejich kurzech naleznete v jejím profilu.

Článek byl zveřejněn na webu: https://www.vychovabezporazenych.cz/clanky-o-rodicovstvi/o-konfliktech-mezi-sourozenci

+ posts