mm,m,m

Holocaust je přesně to slovo, které v nás vyvolává spoustu emocí ať je to strach, bolest, znechucení, lítost… Každý si za tímto slovem může dosadit svůj subjektivní pocit vnímání. Někdo nedokáže ani v myšlenkách unést tu bolest a beznaděj, a přitom […]
Památka obětí Holocaustu – nezapomínejme

Holocaust je přesně to slovo, které v nás vyvolává spoustu emocí ať je to strach, bolest, znechucení, lítost… Každý si za tímto slovem může dosadit svůj subjektivní pocit vnímání.

Někdo nedokáže ani v myšlenkách unést tu bolest a beznaděj, a přitom někteří si ji museli zažít na vlastní kůži. Občas máme pocit, že takové hrůzy se ani nemohli dít.

Často před tímto tématem lidé zavírají oči a mění téma nebo jen jednoduše přepnou „na jiný program“.

Některým z nás se v životě do rukou dostala kniha na toto téma a my pak se slzami v očích a v emocích, které v nás tyto věci vyvolávají se sami sebe ptáme „PROČ?“

Jak je možné, že tohle je schopný udělat člověk člověku? Vše zřejmě vychází ze strachu a manipulace.

Asi nám většina těch hrůz přijde moc anonymních, až do chvíle než nám někdo ukáže konkrétní životní osud a tvář.  Teprve to nám dokáže otevřít oči.

O zachování historické paměti se starají lidí, kterým to není lhostejné. Připomínkou nám zůstávají Kameny zmizelých (Stolpersteine). Jedná se o dlažební kostky s mosazným povrchem, které se vkládají do chodníku před domy obětí holocaustu a nacistického režimu.  Původně šlo o projekt německého umělce Guntera Demniga, který první kámen položil 16. prosince 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem. Kameny se pokládají po celé Evropě dodnes. Od roku 2008 se Stolpersteine nacházejí i v chodnících po České republice.

Kameny zmizelých nejdete na řadě míst na Vysočině. Například v Moravských Budějovicích bylo 12. června 2019 na připomínku osudu rodiny Bixových a Rosenbergových položeno 7 Kamenů zmizelých. Uctila se tím památka těchto rodin, které byly vyhlazeny v koncentračním táboře.

Zde je krátké video z rodinného archivu rodiny Rosenbergových.

Existuje spousta lidí, kteří uctívají památku všech co zemřeli v době holocaustu. Mezinárodní den památky obětí holocaustu bylo stanoveno datum 27. ledna. Toto datum bylo vybráno záměrně, jelikož tento den byl rudou armádou pod vedením maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Ať už si tento den na všechny, co zemřeli v těchto hrůzách vzpomeneme nebo ne, nic nemění na faktu, že se to dělo a pořád to není tak dávno…

Zima už je v plném proudu a sníh pokryl již téměř všechny kouty Vysočiny – i když někde třeba jen na čas. Někteří se rozhodli radši zůstat doma v teplém pelechu a využít zimu jako odpočinkový čas a jiní […]
Jak vznikly zimní sporty?

Zima už je v plném proudu a sníh pokryl již téměř všechny kouty Vysočiny – i když někde třeba jen na čas. Někteří se rozhodli radši zůstat doma v teplém pelechu a využít zimu jako odpočinkový čas a jiní se zase rozhodli neotálet a vyrazit si zasportovat do přírody. Právě pro ně jsme v tomto článku vyhlídli ta nejatraktivnější místa, kam by měli rozhodně v tomto studeném období zavítat a třeba zde mohou také protáhnout zatuhlé a zamrzlé svaly.

Lyžovačka za humny? Není problém!

voják na běžkách

Lyžování je sport, který lidskou kulturu provází již od pradávna. První datované lyže pochází již z roku 6300 až 5000 let před naším letopočtem. Původně byly lyže nezbytnou součástí v pohybu v zasněžených oblastech a pomáhaly také například při lovu nebo v bitvách. Postupem času se ale význam těchto dvou dřevěných prkýnek začal poměrně odlišovat. Už na začátku devatenáctého století se začaly vyvíjet první lyžařská střediska a lyžování se stalo poměrně vyhledávaným rekreačním sportem. 

I přesto, že k Vysočině nepřiléhají žádné významnější hory, tak se zde nachází několik skvělých příležitostí, kde si krásy alpského lyžování užije člověk jakékoliv lyžařské úrovně. Jste-li začátečníci, nebo byste si rádi užili klidný den na mírných sjezdovkách, máte zde poměrně široký výběr. Lyžování vám totiž nabídne například Harusův kopec v Novém městě na Moravě, lyžařský areál Mrákotín, skiareál Luka nad Jihlavou, Fajtův kopec ve Velkém Meziříčí a mnoho dalších. Pro pokročilejší lyžaře je však prostor také. Lyžařské areály jako Šacberk u Jihlavy, skiareál Hlinsko, skiareál Čeřínek a samozřejmě mnoho dalších nabízí jízdu i na prudších svazích a také nabízí skvělé zázemí současně s přímým kontaktem s přírodou. Nadmořská výška místních sjezdovek také nabízí dechberoucí výhledy do okolní krajiny a na města v širokém okolí. Kraj Vysočina nabízí více než třicet pět různorodých sjezdovek a podrobný přehled a popis našich krásných svahů najdete například na ski-mapě kde se nedozvíte pouze tamní počasí a parametry kopce, ale také, zda si na dané sjezdovce momentálně můžete zalyžovat.

Chceš běžet a nejít pěšky? Zkus nasadit běžky!

Postupem času během kompletního vývoje lyží a vůbec stylu lyžování se tento sport rozdělil na dvě odvětví. O sjezdových lyžích jsme si již něco řekli, a právě běžecké lyžování mu položilo veškeré základy. Běžky nám umožňovaly a stále umožňují bezpečnější a rychlejší pohyb ve sněhu, a to je možná jeden z důvodů, proč také běžecké lyžování patří k oblíbeným zimním sportům u nás. Asi jako každý sport se dá běžecké lyžování předvádět v různých provedeních jako je například biatlon, orientační běh, pětiboj, severská kombinace a spoustu dalších, ale jakožto rekreační sport nám běh na lyžích umožňuje spíše nové výhledy, návštěvu nových míst a také samozřejmě pohyb, jenž je pro naše tělo tak důležitý. 

I přesto, že na příjemný výlet přírodou na lyžích můžeme vyrazit téměř všude, ne vždy nám sněhová obleva dovolí oběhnout své každoroční kolečko na louce za chalupou. Pro tyto situace jsou vytvořené běžecké tratě, které jsou udržované v průběhu celé zimy a v případě nutnosti také například vysněžené umělým sněhem. Mezi oficiální běžecké tratě se řadí třeba komplex 92 kilometrů běžeckých tratí v Novém Městě na Moravě, kam téměř každoročně zavítají také světoví běžci na jeden ze série světových závodů. Okolo 44 kilometrů běžeckých tratí nabízí také komplex běžeckých tratí v Olešnici. Více přírodních tratí, které určitě stojí za to navštívit nám nabídne okolí Telče, jejichž běžecké trasy zavítají i například na Javořici. Za poslední zimu se proslavila například běžecká trasa více než dvaceti kilometrů ve Lhotě-Vlasenici u Kamenice nad Lipou. Téměř kompletní mapu běžeckých tras nejen na vysočině najdeme opět na stránkách skimapy.

Na ledě a na dvou nožích

Jak si z názvu jistě každý odvodí, tato část je věnována bruslení. Název kapitoly je ale částečně klamný, jelikož existují způsoby, jak provádět bruslení i v teple a suchu. My se ovšem v tomto článku soustředíme na zimní sporty, a tak si společně něco řekneme o ledním bruslení.

první brusle

Na začátek trochu historie. První brusle vypadaly asi takto: obroušené kosti, jež se kůží přivázaly k botě. Tato výroba se datuje až 3000 let před naším letopočtem. Jejich rozvoj však probíhá až během 14. století ve Skandinávii. Stejně jako lyže vznikly brusle kvůli usnadnění pohybu. V okolí Finska, kde vznikly, je totiž nespočet jezer a menších jezírek, které znesnadňovaly cestu. Zdejší civilisté je museli obcházet, což zabralo cenné minuty, hodiny a někdy i dny cesty. Brusle způsobí jednodušší a opět bezpečnější pohyb po zamrzlých plochách, a tak ušetří spoustu času. Samozřejmě s postupem doby a vývojem civilizace přestaly být brusle tolik nezbytné, a i z nich se stala rekreační atrakce za účelem zábavy. Nyní můžeme našim předkům poděkovat, protože díky nim nám zde zbyl tento úžasný a rozmanitý sport.

Hokej, krasobruslení, rychlobruslení a další. To všechno jsou sporty, které můžeme díky těmto dvěma tenkým nožům na ledě provozovat. A kde? To už není tak jednoduchá otázka. Každý zná tu dobu, když přijde zima a na návsi nebo na okraji města zamrzne rybník, kamarádi se sejdou a společně si s zahrají hokej. Bohužel v poslední době zimní obleva nedovolila dlouhodobé zamrznutí vodních ploch a tím řada z nás přišla o možnost si bezplatně a v prostředí přírody užít bruslení. 

V Kraji Vysočina existuje asi 15 zimních stadionů, které ovšem většinou požadují nějaký peněžní poplatek. Za to kvalita povrchu je nenahraditelná a stojí to za to. Můžete třeba zavítat na lední kluziště Rouchovany, kde je ledová plocha zpřístupněna pro veřejnost. Existují také přírodní nádrže, které jsou přes zimu upravované účelově přímo k bruslení. Jedno z těchto míst je například Vodní nádrž Orlík. Nejenom že se jedná o druhou největší nádrž v ČR, ale přímo z její hladiny, která zaujímá plochu okolo 720 000 km2 je vidět nespočet kulturních památek či skal na pobřeží. Mezi další významná místa k bruslení v přírodě na Vysočině patří také Medlovský rybník, rybník Sykovec, Konventský rybník nebo třeba Pilská nádrž. Pohyb na špatně zamrzlém ledu je ovšem nebezpečný a je potřeba vědět, jak se v různých situacích zachovat. Proto než půjdete bruslit, přečtěte si naše články o tom, jak se správně chovat na ledu a co je to lední desatero.

Jan Škárka (32) pracuje jako technolog, ale svůj volný čas a dovolenou vyjíždí na tábory, jako hlavní vedoucí nebo příležitostně jako zdravotník ve spolku Kulíšek Žďár nad Sázavou. Mezi jeho zájmy patří v prvé řadě […]
Odložit telefon, zahrát si šipkovanou nebo si opéct špekáček na ohništi. To a mnohem více čeká děti na táboře

Jan Škárka (32) pracuje jako technolog, ale svůj volný čas a dovolenou vyjíždí na tábory, jako hlavní vedoucí nebo příležitostně jako zdravotník ve spolku Kulíšek Žďár nad Sázavou. Mezi jeho zájmy patří v prvé řadě jeho rodina. Jeho žena je předsedkyní spolku Kulíšek, a tak jezdí na tábory společně. Rád také sportuje, věnuje se turistice a v přírodě je jako doma, takže není divu, že ho to táhne i k aktivitám jako jsou tábory.

Jak jste se k roli vedoucího dostal, co nebo kdo vás k tomu přivedl? Jak dlouho se této činnosti věnujete?

Jezdil jsem už jako dítě a později jako instruktor jsem odjezdil s DDM Žďár nad Sázavou několik táborů. Dalo by se říct, že mě k tomu přivedla společně touha zažívat znova letní táborová dobrodružství a dlouholetá funkce vedoucího mládeže u mladých hasičů, takže hned na první nabídku jet jako vedoucí na tábor jsem kývnul a funguji dodnes a doufám, že ještě dlouho budu. Bude tomu už pěkných osm let, od doby co jsem se seznámil i s mojí ženou. 

Přináší vám tato zkušenost něco do soukromého života?

Samozřejmě, že ano. Prošel jsem za tu dobu spoustou školení, kdy můžu fungovat jako hlavní vedoucí, zdravotník  nebo vázat nízké lanové aktivity, což znamená, že dětem vážeme překážky z lan na stromech a to je extrémně baví. Loni jsme jim třeba navázali i 30 metrovou lanovku. Že bych něco praktikoval neustále v životě, se ale říct nedá.

Jaký je váš nejvtipnější zážitek z tábora, ba naopak který by, jste si už raději nepřipomínal?

Musím přiznat, že vtipných zážitků každoročně přibývá a všechny si pamatovat ani nejde, ale nejkrásnější je asi ta bezprostřednost dětí. Vypíchnul bych ale asi ty dětské kouzelné výrazy, když před nimi sehrajeme scénku v kostýmech a děti vtáhneme do děje. Jako nejhorší jsou zranění, kterých naštěstí bylo zatím jenom pár, a nebyly nijak dramatické, ale bohužel jsme se za tu kupu let potkali i se zlomeninou.

Hlídání dětí je starost i radost, byl jste při nějaké nehodě, co se na táboře stala?

Většina lidí si to představuje, jak si užíváme letní dovolenou, ale nikdo si už nedokáže představit, jaké to je mít pod kontrolou dvacet čtyři hodin denně čtyřicet dětí. Každý rok se ošetřuje nějaké to odřené koleno, škrábnutá ruka a podobně, ale na to máme nejlepšího zdravotníka v okolí, takže já spíše vypomáhám při tahání klíšťat, to mi jde.

Na co byste nalákal dnešní rodiče, kteří váhají, zda dát děti na tábor. Nebo co děti by nalákalo, aby samy chtěly jet a ne jen na přání rodičů? Proč by měly děti vyrazit vůbec na tábor?

Spousta dětí dnešní doby nemají třeba ani ponětí, jak se opéká špekáček na klacku. My se snažíme je naučit i poskládat ohniště a rozdělat oheň křesadlem. Není to jenom o tom do davu hodit balon a nechat si je hrát, naše celotáborové hry jsou dějové a každý den se v rámci programu v něčem zdokonalí nebo se proběhnou na čerstvém vzduchu po lese. Musím říct, že 2/3 dětí s námi jezdí opakovaně a další ročník se přihlásí třeba i jejich kamarádi, takže to je asi taková naše nejlepší reklama, když se ještě nezveřejní ani leták a už máme skoro naplněnou kapacitu.

Když děti mají obavu z odloučení rodičů a brečí vám na táboře, jak pracujete s těmito dětmi?

Každé dítě, když má zbytečně volný čas, začne se mu stýskat, proto skládáme program tak, aby se stále něco dělo, hlavně celotáborová hra. Ve volných chvílích si s dětmi zahrajeme deskové hry, nebo jen tak kopneme do balonu. Na téměř všechny děti funguje, když se jim zasteskne, tak si s nimi sednout ke stolu a napsat dopis domů.

Je vidět u dětí rozdíl když u sebe nemohou mít telefony, tablety, počítač? V dnešní době jsou děti hodně závislí na technice, jak toto snášejí a mají případně prostor k manipulaci s telefonem, pokud tedy nejsou na tematickém táboře ohledně techniky, kde se tomu nejspíše přímo věnují?

Je to poznat asi první den, ta panika v očích, když nastupují do autobusu a ví, že telefon je doma. Každý rok je to stejné, ale od druhého dne si vůbec nemají čas ani vzpomenout na „nějaký“ mobil. Je ale hezké, že (a nejvíce to dělají kluci) si dokáží sednout ke stolu v jídelně a povídají si o hrách, které hrají a říkají si různé tipy.

Jsme v době, kdy se vše zdražuje. Setkal jste se s tím, že rodiče řeší cenu táboru?  

Musím říct, že co se týče našich táborů, tak se nám spíše děje, že chodí dotazy na naši cenu, že je nízká, jestli je to finální cena. Je to ale tím, že celá naše parta jezdí v rámci svých dovolených, bez nároků na odměnu a proto náš tábor je čistě jenom rozpočítaný na pronájem základny, stravu a materiální vybavení k celotáborovce. Bohužel se ale nedokážeme vyhnout postupnému zdražování, protože cena za potraviny roste každým rokem.

Děkuji za rozhovor

Výrazů pro masopustní tradici je mnoho –  ostatky, vostatky, končiny, fašank, šibřinky, voračky, voráčí nebo obecně karneval, každý kraj to má jinak. Někteří lidé si pod tímto názvem představí dlouhé slavnostní období mezi Vánocemi […]
Kam vyrazit na končiny, fašank, nebo voračky?

Výrazů pro masopustní tradici je mnoho –  ostatky, vostatky, končiny, fašank, šibřinky, voračky, voráčí nebo obecně karneval, každý kraj to má jinak. Někteří lidé si pod tímto názvem představí dlouhé slavnostní období mezi Vánocemi a začátkem postní doby, které trvá od svátku Tří králů až do Popeleční středy. Jiní pak jako masopust označují třídenní svátek, jenž se slaví na konci masopustního období, tedy pouze masopustní neděli, pondělí a úterý. Avšak najdou se i tací co tento výraz mají spojen pouze s jednodenní zábavou plnou masek, hudby, radovánek a vůbec neví o této tradici více. Zúčastněte se z některých průvodů a nasajte atmosféru této tradice, ať už vyrazíte do Hustopeče na třináctý ročník 4. února, nebo třeba na vesnický masopust do Netína 11. února či do Meziříčka nedaleko Měřína 18. února.

Šašek, medvěd, kobyla nebo Bing a Mickey Mouse

Masopustní průvod, pro někoho tradice, kterou nemá rád, jiní se na ní sjíždějí z dálek, aby se mohli připojit bujarému veselí. Lidé jsou kreativní a každým rokem originálnější, rádi vymýšlejí a společnými silami vždy vykouzlí něco nového, i když průběh průvodu je stále stejný. Z postav by neměl chybět šašek, co odhání z průvodu lidi bez masek, medvěd přivázaný na řetězu, kterého vede medvědář, to prý je symbolem plodnosti a dobré úrody, nebo zvířecí masky, které představují mužskou plodivou sílu.  Tradiční postavy postupem času doplňují další masky jako třeba kat, kominíci, řezníci a v dnešní době už natrefíte i na masky dětských seriálů a filmů například Bing, Lego postavičky, Olaf z Ledového království a podobně.

Koblížkem nikdy nikdo nepohrdne

Čas veselí a hodování kdy mezi dvěma postními dobami se lidé mají společně radovat. Tradiční byl samozřejmě průvod a až postupem času lidé začali pořádat dětské karnevaly v kulturních domech a sálech. S průvodem chodí harmonikář, nebo muzikanti, dnes můžete narazit i na pojízdné auto, které vyhrává k doprovodu masek. U každého domu by se měla celá skupina zastavit a s obyvateli domu si zazpívat, zatančit a na oplátku od nich můžete očekávat nějaké to pohoštění v podobě koblih, jednohubek, chlebíčků nebo i třeba peněžitý příspěvek pro spolek, který masopust v dané vesnici, či městě pořádá.

Více událostí týkajích se masopustu najdete v našem kalendáři.

Mudrci z východu, kteří přišli za hvězdou oslavit nového židovského krále. Byli nejspíš pohané a nebyli církví svatořečeni, nejde tedy o svaté. I tak jsou ale uctíváni jako patroni hříšníků a poutníků. Podle legendy byly jejich ostatky nalezeny […]
Kdo byli Kašpar, Melichar, Baltazar?

Mudrci z východu, kteří přišli za hvězdou oslavit nového židovského krále. Byli nejspíš pohané a nebyli církví svatořečeni, nejde tedy o svaté. I tak jsou ale uctíváni jako patroni hříšníků a poutníků. Podle legendy byly jejich ostatky nalezeny svatou Helenou a přes Konstantinopol doputovaly až do současného Německa. Dnes jsou uloženy v chrámu svatého Petra v Kolíně nad Rýnem.

Pluska nebo křížky, někteří lidé ani neví

,,My tři králové jdeme k vám, štěstí zdraví vinšujem vám,“ prozpěvují tři králové, když obchází města a vesnice, v období od 1. ledna do 14. ledna. Žehnají jednotlivá obydlí značením K + M + B +, někteří lidí ani neví, že mezi jednotlivými písmeny nejsou pluska, ale křížky, které značí Otce, Syna a Ducha Svatého. Občas se udává, že značky KMB jsou zkratkou latinského Christus mansionem benedicat – Kristus ať obydlí žehná. Tento výklad ovšem nemá podporu ve starší literatuře a objevil se teprve ve dvacátém století.

Tříkrálovská sbírka pomáhá potřebným

Nejde jen o potěchu a vykouzlení úsměvu na rtech zpěvem tří mladých koledníků v doprovodu dospělé osoby, ale díky tradici se do pokladniček vybírají peněžité dary. Pokladničky musí být vždy pečlivě zapečetěny, na pečeti je razítko obecního, městského úřadu a na požádání by měla předložit celá skupinka legitimaci o tom, že jsou oprávnění od vás nějaký ten dar přijmout, protože se najdou i tací, kteří jsou podvodníci a nemají ani legitimaci a pokladničky mají falešné. Tato tradiční sbírka je pořádána Charitou České republiky a výnos ze sbírky je pak použitý na financování projektů Charity. Například Oblastní charita Žďár nad Sázavou provozuje osmnáct služeb pro potřebné, na dvě stě pracovníků se stará o deset tisíc klientů a pacientů ročně. Zajišťují i odbornou péči v domácím prostředí, kdy za svými pacienty dojíždí do různých koutů kraje a pomáhají jim s dovozem obědů, nebo jim pomohou, když už nejsou schopni dojíždět k doktorům na převazy a vykonávají i jiné potřebné služby. Charitní záchranná síť je určena rodinám s dětmi v existenční nouzi, matkám a otcům samoživitelům, seniorům, kteří zůstali sami, lidem se zdravotním, mentálním nebo duševním onemocněním a těm kteří se dostali na nebo za hranici chudoby. Podat pomocnou ruku můžou Charity právě i díky penězům z Tříkrálovské sbírky, která se dělí přesně podle klíče: 65 % vybraných prostředků se vrací charitám, které je vykoledovaly, 15 % je určeno na velké diecézní projekty, 10 % na rozvojové projekty v zahraničí, 5 % na projekty Charity Česká republika, 5 % jsou zákonné režie sbírky.

Jaký je zájem mladých o tuto tradici? 

Dobrovolníků, kteří na sebe vezmou podobu tří králů a vydají se koledovat, stále ubývá, ale není tomu tak ve všech regionech. Čím dál větší zájem jak přispět je prostřednictvím QR kódů, nebo na oficiální bankovní účet tříkrálovské sbírky. Oblibou jsou také společné události, jako koncerty v kostelech, nebo v televizi, kdy lidé mohou přispět prostřednictvím dárcovskou esemeskou.

Podle přezdívky Srdíčko, kterou měl Antonín Hobza – zakladatel skautingu v Třebíči – dostala jméno cena, kterou v Třebíči uděluje dobrovolníkům Rada dětí a mládeže kraje Vysočina (RDMKV) a Město Třebíč. V tuto chvíli je možné […]
Třebíčské srdíčko pro dobrovolníky – nominovat můžete i vy

Podle přezdívky Srdíčko, kterou měl Antonín Hobza – zakladatel skautingu v Třebíči – dostala jméno cena, kterou v Třebíči uděluje dobrovolníkům Rada dětí a mládeže kraje Vysočina (RDMKV) a Město Třebíč. V tuto chvíli je možné nominovat dobrovolníky v rámci sedmého ročníku udílení ceny.

“V Třebíči pracuje celá řada organizací, které se věnují dětem a mládeži. Většina z nich pracuje na dobrovolnickém základě. Práce dobrovolníků není úplně snadná a zahrnuje často stovky hodin ročně.“ říká Jan Burda z RDMKV a dodává: „Smyslem ceny ale není jen ocenit dobrovolníky, kteří pravidelně a nezištně pracují ve svém volném čase s dětmi a mládeží. Chceme i upozornit na problematiku dobrovolnictví jako takového.“

Na cenu může být nominován každý, kdo je starší osmnácti let a vykonává nebo vykonával pravidelnou dobrovolnou činnost ve prospěch dětí a mládeže v jejich volném čase na území města Třebíče minimálně tři roky.

Rodina, škola a volný čas jsou tři pilíře správné výchovy dětí a mládeže. O to víc je obdivuhodné, když se někdo věnuje výchově dětí dobrovolně a bez nároku na jakoukoli odměnu. Cena Třebíčské Srdíčko je proto výrazem obrovské úcty a poděkování těmto lidem.

V minulých letech bylo oceněno sedmnáct osobností třebíčského dětského hnutí. Letos mezi ně mohou přibýt další.

Znáte někoho, ve svém okolí, kdo se věnuje práci s dětmi a mládeží? Nominovat někoho na cenu můžete i vy. Nutné je do konce ledna zaslat nominační formulář, který je k dispozici na webu www.trebicskesrdicko.cz.

Na stejném webu najdete i podrobnější informace včetně přehledu laureátů ceny.

V případě dotazů neváhejte kontaktovat Radu dětí a mládeže kraje Vysočina na mailu info@rdmkv.cz nebo na telefonu 777 750 131.

Jsou Vánoce. V domě se rozlévá vůně skořicových vonných svíček a doplňuje sladkou vůni perníčků, které maminka právě vyndala z trouby. Z rádia zní vánoční koledy a vločky, jež dopadají na okenní tabulky tvoří nádherné obrazce. Bramborový […]
Tradice českých Vánoc. Které držíte u vás doma?

Jsou Vánoce. V domě se rozlévá vůně skořicových vonných svíček a doplňuje sladkou vůni perníčků, které maminka právě vyndala z trouby. Z rádia zní vánoční koledy a vločky, jež dopadají na okenní tabulky tvoří nádherné obrazce. Bramborový salát již od včerejška zabírá většinu místa v ledničce a na zemi je pohozený obal od poslední čokolády z adventního kalendáře. Každé dítě je nedočkavostí samo bez sebe a přemýšlí nad tím, jaké dárky mu asi Ježíšek večer nadělí. Čas najednou utíká pomalu a každá minuta se zdá jako hodina. V televizi běží ty samé pohádky stále dokolečka a všechny děti si lámou hlavu s tím, jak zkrátit tu nekonečně dlouhou chvíli. Na tuto otázku narazilo již tucet generací před námi, a tak nám tu na světě zbylo několik nádherných tradic, kterými si rádi zkrátíme čas i my.

Plovoucí svíčky

Tato tradice se v našich krajích drží již od předkřesťanských dob. Mladá děvčata vypouštěla na vodu lodičky se svíčkami. Směr, jakými se lodičky ubíraly znamenal, jaký manžel je do budoucna čeká. Nyní má tato tradice trochu odlišný význam. Lodičky nám mohou odpovědět na otázky, na něž neznáme odpovědi, nebo předpovědět budoucnost. Existují však základní pravidla. Každý člen rodiny musí mít svoji lodičku, kterou si vyrobí sám. Výroba je vcelku jednoduchá. Postačí nám skořápka vlašského ořechu, do které vložíme svíčku nebo zalijeme knot voskem. Pokud nenajdeme vlašské ořechy, můžeme svíčku vypustit samotnou nebo skořápku něčím nahradit. Zapálené lodičky vypustíme na jakoukoliv vodní plochu a sdělíme svůj dotaz. Následně zbývá už jen pozorovat, co nám lodičky sdělují.

Hrášek štěstí ve vánočce

Pečení vánočky se samo o sobě dá považovat jako tradice. Vánočka je symbolem nového života a plodnosti, díky tomu, že svým tvarem by měla připomínat tělo Ježíška v povijanu. Také se věřilo, že křížové pletení ochrání lidi od stolu před zlými silami. Symbolický význam copů uvádí, že spodní prameny představují zemi, slunce, vodu a vzduch, prostřední prameny udržují uvniř rozum, vůli a cit a vrchní dva prameny symbolizují moudrost a lásku. Smyslem této tradice je však do vánočky zapéct zrno sušeného hrachu. Ten, kdo ho ve svém soustu najde, bude mít po celý rok štěstí.

Řetěz kolem štědrovečerního stolu

Lidé dříve věřili, že když štědrovečerní stůl omotají řetězem, ochrání tak celý dům před zloději a vším špatným, co je může potkat. Obepnuté však musely být všechny čtyři nohy stolu, aby se cíl vyplnil. Děti tak můžeme zabavit výrobou dostatečně dlouhého a pestrého papírového řetězu.

Krájení jablka

Tato tradice by se měla provádět převážně po štědrovečerní večeři. Jde o to, že jablko překrojíme na půl kolmo na ohryzek. Pokud uvnitř najdeme hvězdičku, znamená to, že budeme zdraví a spokojení po celý rok. Pokud bude však jablko červivé, plesnivé nebo bude jádřinec znázorňovat tvar kříže, znamená to, že se nám příští rok nebude dařit, nebo nás potká nějaká špatná nemoc.

Místo pro pocestného

Hospodyňky vždy na Vánoce prostřely o jedno místo více pro případ zbloudilého cizince, který by žádal o pohoštění. Mnozí ale věřili, že toto místo připravují pro členy rodiny, kteří již odešli na věčnost a nemohou tak s ostatními Vánoce oslavit.

Zdobení stromečku

První vánoční stromeček pocházel již z šestnáctého století ze starogermánských zvyků, kdy si lidé o slunovratu do domu nosívali stromky nebo větvičky, aby uctili boha Odina.  Jak ale vzniklo jeho zdobení? Údajně měl totiž vánoční stromeček představovat Rajský strom, který byl ověšen ovocem a pečivem. Tradice vánočního stromku se v osmnáctém století šířila převážně mezi měšťanskými obyvateli a vesničané tento zvyk považovali spíše jako „zvlášnost bohatých.“ Teprve až v polovině dvacátého století se tato tradice osvojila po celé Evropě. Původními ozdobami vánočního stromu byly jablka, oplatky a ořechy, později i jiné dobroty (například cukroví), které zároveň sloužily také jako dárky pro děti. Ty si je ze stromu během Vánoc sundávaly. Chudé rodiny si cukroví šetřily, aby ho mohly pověsit na stromeček i další rok. Balené dárky se pod stromeček začaly pokládat až později. 

Lidé se snažili mít vánoční stromeček krásnější a krásnější, a tak se začaly objevovat další a další ozdoby jako papírové řetězy slepované škrobem, ozdoby ze slámy, z brambor a jiných přírodních materiálů. Ořechy se začali potírat zlatou barvou nebo obalovat stříbrným alobalem. Lidé věšeli na stromečky obrázky (hlavně ty svaté), figurky vyřezávané ze dřeva, pohlednice, fazolová zrna a další nápadité ozdůbky. Zdobení stromečku bylo populární a stalo se proto také soustředěním průmyslové výroby. V roce 1848 se začaly prosazovat ozdoby z foukaného skla. Tyto ozdoby měly podobu tvarovaných zvířat a figurek. Tvar ozdob, které známe my dnes začíná vznikat až v šedesátých letech devatenáctého století. Někteří mají stromeček na štědrý večer již dávno ozdoben. Ručně vyrobené ozdůbky však nikdy neuškodí. Různorodost zdobení je opravdu čistě na vás. Někteří mohou své ozdoby namalovat, jiní je vyrobí z přírodních materiálů nebo třeba z papíruprovázku a ti šikovní mohou své ozdoby sestavět z korálků. Existuje mnoho originálních nápadů a záleží na naší kreativitě. Můžeme se však inspirovat širokou škálou nápadů z naší historie.

Vánoce bez cukroví si spousta lidí nedokáže představit. Je to tradice, která nesmí vymizet, avšak vzrůstající ceny energií a surovin spoustu lidí odrazuje péct doma, ale ani kupované cukroví není nejlevnější variantou. Pečení je tradice Vůně pečeného […]
Vůně cukroví nesmí chybět za žádnou cenu

Vánoce bez cukroví si spousta lidí nedokáže představit. Je to tradice, která nesmí vymizet, avšak vzrůstající ceny energií a surovin spoustu lidí odrazuje péct doma, ale ani kupované cukroví není nejlevnější variantou.

Pečení je tradice

Vůně pečeného cukroví, nebo ta pravá vánočka, kdy v ní nesmí chybět hrozinky, mandle, kandované ovoce a nešetříte na žádné ingredienci. Když se maminky, babičky a děti společně před Vánoci sejdou v kuchyni a pod jejich rukama projde nespočet plechů na pečení a několik druhů těst? Je to minulost, nebo i v této době, kdy narůstající ceny ničí psychiku lidí, bude tato tradice udržována? Recepty, které se předávají z generace na generaci, kdy ty nejlepší vanilkové rohlíčky právě máte vy, protože každý má svůj fígl při pečení. Historie by nás zavedla přibližně až k 16. století, kdy se dětem dávaly postavičky z ovoce, postupem času se měnily suroviny i podoba.

Lucie Zemanová

Tradiční české cukroví, foto: Max Pixel

Kupované ušetří čas, ale ne peněženku

Pokud jste zastánci kupovaného a chcete šetřit čas, je potřeba si dané cukroví objednat s předstihem, protože prodejci dost často mají stop stav objednávek hodně brzo. Ceny se mohou lišit při zakoupení u soukromého cukráře a cukroví, které projde tovární výrobou, do obchodních řetězců. Sto lidí sto chutí, každý má svůj názor na to, které je chutnější, ale u většiny vyhrává to od soukromých cukrářů, i když cena kila cukroví letos může být i tisíc korun a více.

Levnější neznamená chutnější

Kokosky, perníčky, linecká kolečka, úly, medvědí pracny a další cukroví, které nesmí chybět na prostřeném vánočním stole v každé domácnosti. Jenže každá rodina má jiný recept, i když jsou všechny tak obdobné, cukroví je vždy chuťově jiné, ať už navštívíte sousedy, nebo babičku. Proč to cukroví nemám stejný, když mám od tebe recept? Na tuto otázku se ptá spousta hospodyněk a odpověď je tak jednoduchá. Hlava napovídá, sáhnu po levnější značce mouky, másla, nahradím vanilkový lusk jen vanilkovým aroma, ale to může být přesně ten kámen úrazu celé chuti, i vejce kupované místo domácích můžou hodně ubrat na celkovém výsledku. Každá trouba peče jinak, je rozdíl zda použijete troubu u kamen, nebo elektrickou troubu. Dnešní domácnosti mají spíše elektrické trouby a proto tradiční recept od babičky, která používala troubu kamnovou, je potřeba mít ozkoušený předem a mít tak vychytaný čas a program pečení. Proto není cukroví, jako cukroví, každý ho máme jiné, pokud není tedy koupeno z jedné řetězové výroby. Avšak stále platí u většiny lidí, i když ceny neustále stoupají, že domácí cukroví je domácí, i kdyby si měli upéct pouze jen jeden oblíbený druh.

Také se někdy setkáváte s tím, že když se řekne, že je někdo profesionál, automaticky vám naskočí, že se danou věcí živí? Je to asi přirozené a běžně to tak můžeme vnímat. Nabízím však jiný úhel pohledu. Podle něj profesionál […]
Dobrovolník rozhodně neznamená amatér

Také se někdy setkáváte s tím, že když se řekne, že je někdo profesionál, automaticky vám naskočí, že se danou věcí živí? Je to asi přirozené a běžně to tak můžeme vnímat. Nabízím však jiný úhel pohledu. Podle něj profesionál = člověk, který dělá činnost na vysoké profesionální úrovni.

Jsem rád, že naprostá většina organizacím, které pracují s dětmi a mládeží věnuje čas, energii a finance na vzdělávání svých dobrovolníků. Považuji to za zásadní, pokud se chceme věnovat dětem na vysoké úrovni. Naše práce v klubech, oddílech a na táborech není jen o vyplňování volného času. Jsem přesvědčen, že výchova dětí a mládeže musí stát na třech pilířích. Prvním je rodina, druhým je škola a třetím je volný čas. a pokud chceme na děti a mládež ve volném čase působit, musíme to dělat dobře a na vysoké úrovni.

To, že jsme téměř všichni dobrovolníci, ještě neznamená, že děláme svoji práci (ano je to práce – a někdy zatraceně těžká i když za ni není výplata), nebo chcete-li poslání, na amatérské úrovni. Celá řada organizací má vlastní propracované vzdělávací systémy. Ty menší spolky využívají nabídky vzdělávání a různých kurzů, které pořádají specializované organizace.

Za nelepší cestu považuji výchovu vedoucích z vlastních řad. Není totiž nic lepšího, než když se z dítěte postupně stane vedoucí. I tak ale existuje celá řada možností na další vzdělávání. Struktura programu, první pomoc, základy legislativy, práce s dětmi se specifickými potřebami…

Je toho hodně, co by měl běžný dobrovolník, který chce profesionálně pracovat s dětmi, zvládnout. A není to úplně snadné, když si uvědomíte, že takový dobrovolník, chodí do práce a svůj volný čas věnuje práci s dětmi. Najít další prostor a finance na svůj vlastní rozvoj je někdy zatraceně obtížné. Vždycky, jsem rád, když vidím, že se vedoucí ve své odbornosti posouvají dál a dál. Přece jen nám rodiče svěřují to nejcennější o mají – svoje děti. A zaslouží si profi přístup.

Možností jak se vzdělávat je celá řada.

  • nabídku kurzů, které pořádá Rada dětí a mládeže kraje Vysočina najdeze zde;
  • setkat se s vedoucími z Vysočiny a vzájemně se inspirovat můžete na akci Regionální velká výměna zkušeností – www.rvvz-vysocina.cz ;
  • na celostátní úrovni potom na www.cvvz.cz
Poslední říjnový víkend mohli všichni příznivci RC modelů navštívit fórum v Třebíči. Děti, ale i dospělí nevěděli, na co dřív se jít podívat Celý program byl opravdu pestrý, hned při příchodu po zaplacení vstupného na vás čekala maxi […]
Letadla, tanky, kamiony na jednom místě

Poslední říjnový víkend mohli všichni příznivci RC modelů navštívit fórum v Třebíči.

Děti, ale i dospělí nevěděli, na co dřív se jít podívat

Celý program byl opravdu pestrý, hned při příchodu po zaplacení vstupného na vás čekala maxi autodráha, kdy jste si za dvacet korun mohli vyzkoušet jízdu s těmi nejrychlejšími autíčky na celých pět minut. V jedné části jste se mohli dívat jak sviští modely funkčních závodních kamionů ze závodu Dakar, v další jste mohli v RC školce si vyzkoušet řízení trucku a projet se na modelové silnici, s dětmi chodil proškolený personál, což byl pro děti opravdu zážitek. Největší podívanou samozřejmě byla RC Truck show, kde se předvedly dálkově ovládané nákladní automobily, stavební stroje a technika. Součástí byla vymodelovaná silnice, mosty, vysypaný písek, nakládání klad a jiné zajímavosti, takže jste se při sledování cítili, jako v reálném světě. Pro ty které už omrzela podívána na tento program byly nachystané i jiné aktivity, jako například zakoupení dřevěných zvířátek z překližky, kdy jste si je na místě mohli vybarvit, malování na obličej pro děti i klidně dospělé a v malém sále výstava modelů letadel, tanků a dalších skvostů od NUCLEAR MODEL CLUB TŘEBÍČ.

Koupit si něco na památku, žádný problém

K celému programu, zde byla možnost zakoupení levných knih pro děti, které se nesly spíše tématikou pracovních sešitů a knih. Od samolepek, omalovánek, vystřihovánek jste zde mohli sehnat i nějaké ty pěkné kousky leporel, nebo krátkých pohádek v pevné vazbě. I stánek přímo s RC modely nabídl mnoho typů a produktů od robotů, aut na dálkové ovládání, letadla, až po drony. K vidění, zakoupení a k vyzkoušení, zde byla i pestrá škála deskových her, jako Double, Výbušná koťátka, TikTak Boom a další. Pro malé i velké po oba dva dny byly vyhrazené hodiny, kdy se v těchto deskových hrách dalo soutěžit o věcné ceny v podobě knih, samolepek a pro ty nejlepší čekala nějaká ta desková hra.

Jen tak posedět s kávou

I ti, kteří dorazili spíše jako doprovod a tato forma zábavy je moc nezajímá, si přišli na své. Místa k posezení u dětských aktivit, či jen tak pozorovat celé dění události si mohli zpříjemnit v občerstvovacím stánku, kde si mohli zakoupit něco málo na zub v podobě dobré kávy, párku v rohlíku, zapečených panini a jiné pochoutky.

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sopkách, ale báli jste se zeptat
9 února - 17:00 - 18:00
Muzeum Dr. Aleše Hrdličky Dolní náměstí 253
Humpolec, Vysočina 396 01
S Markem za gorilami
30 března - 17:00 - 18:30
Městská knihovna Jihlava Hluboká 1
Jihlava, Vysočina 58601
James Bond – filmová lokace
28 února - 17:00 - 18:00
Městská knihovna v Třebíči Hasskova 102/2
Třebíč, Vysočina 67401

Památka obětí Holocaustu – nezapomínejme

Holocaust je přesně to slovo, které v nás vyvolává spoustu emocí ať je to strach, bolest, znechucení, lítost… Každý si za tímto slovem může dosadit svůj subjektivní pocit vnímání. Někdo nedokáže ani v myšlenkách unést tu bolest a beznaděj, a přitom […]

Jak vznikly zimní sporty?

Zima už je v plném proudu a sníh pokryl již téměř všechny kouty Vysočiny – i když někde třeba jen na čas. Někteří se rozhodli radši zůstat doma v teplém pelechu a využít zimu jako odpočinkový čas a jiní […]

Odložit telefon, zahrát si šipkovanou nebo si opéct špekáček na ohništi. To a mnohem více čeká děti na táboře

Jan Škárka (32) pracuje jako technolog, ale svůj volný čas a dovolenou vyjíždí na tábory, jako hlavní vedoucí nebo příležitostně jako zdravotník ve spolku Kulíšek Žďár nad Sázavou. Mezi jeho zájmy patří v prvé řadě […]

Kam vyrazit na končiny, fašank, nebo voračky?

Výrazů pro masopustní tradici je mnoho –  ostatky, vostatky, končiny, fašank, šibřinky, voračky, voráčí nebo obecně karneval, každý kraj to má jinak. Někteří lidé si pod tímto názvem představí dlouhé slavnostní období mezi Vánocemi […]

Kdo byli Kašpar, Melichar, Baltazar?

Mudrci z východu, kteří přišli za hvězdou oslavit nového židovského krále. Byli nejspíš pohané a nebyli církví svatořečeni, nejde tedy o svaté. I tak jsou ale uctíváni jako patroni hříšníků a poutníků. Podle legendy byly jejich ostatky nalezeny […]

Třebíčské srdíčko pro dobrovolníky – nominovat můžete i vy

Podle přezdívky Srdíčko, kterou měl Antonín Hobza – zakladatel skautingu v Třebíči – dostala jméno cena, kterou v Třebíči uděluje dobrovolníkům Rada dětí a mládeže kraje Vysočina (RDMKV) a Město Třebíč. V tuto chvíli je možné […]

Tradice českých Vánoc. Které držíte u vás doma?

Jsou Vánoce. V domě se rozlévá vůně skořicových vonných svíček a doplňuje sladkou vůni perníčků, které maminka právě vyndala z trouby. Z rádia zní vánoční koledy a vločky, jež dopadají na okenní tabulky tvoří nádherné obrazce. Bramborový […]

Vůně cukroví nesmí chybět za žádnou cenu

Vánoce bez cukroví si spousta lidí nedokáže představit. Je to tradice, která nesmí vymizet, avšak vzrůstající ceny energií a surovin spoustu lidí odrazuje péct doma, ale ani kupované cukroví není nejlevnější variantou. Pečení je tradice Vůně pečeného […]

Dobrovolník rozhodně neznamená amatér

Také se někdy setkáváte s tím, že když se řekne, že je někdo profesionál, automaticky vám naskočí, že se danou věcí živí? Je to asi přirozené a běžně to tak můžeme vnímat. Nabízím však jiný úhel pohledu. Podle něj profesionál […]

Letadla, tanky, kamiony na jednom místě

Poslední říjnový víkend mohli všichni příznivci RC modelů navštívit fórum v Třebíči. Děti, ale i dospělí nevěděli, na co dřív se jít podívat Celý program byl opravdu pestrý, hned při příchodu po zaplacení vstupného na vás čekala maxi […]

[[EventsCalendarLarge]]