Od roku 1991 pracuje jako vodní záchranář. Pro veřejnost pořádá základní a specializační kurzy záchrany. Pořádá outdoorové aktivity a je soudním znalcem BOZP. Zamrzlé hladiny rybníků a nádrží lákají k […]

Od roku 1991 pracuje jako vodní záchranář. Pro veřejnost pořádá základní a specializační kurzy záchrany. Pořádá outdoorové aktivity a je soudním znalcem BOZP.

Zamrzlé hladiny rybníků a nádrží lákají k bruslení a zimním radovánkám. Jaká je bezpečná tloušťka ledu? A jak zjistit, že je pohyb po ledové ploše bezpečný? 

Měli bychom si zjistit tloušťku ledu. Tím, že provrtám led a musí mít aspoň 10 cm stálé tloušťky. Ta je ale u přírodních vod často komplikovaná s ohledem na přítoky, odtoky, vodní díla i proudy. Třeba když je zamrzlé Lipno, které rychle zamrzne, protože je relativně mělké, tak tam budete mít větší záruku stálé tloušťky, nejsou tam tolik vlivy přítoků a odtoků. U rybníků či jiných větších stojatých vod můžeme tloušťku ledu ověřit třeba vrtákem. Zkusit postupně od kraje zatížit nebo zkusit led prorazit. Používáme „pravidlo“ 5-5=10. Když mrzne pět dní, alespoň -5°C, tak je tloušťka 10 cm, což by nám mělo stačit pro běžný pohyb. 

Co dalšího je potřeba mít na paměti?

Dobré je doplnit informace o místní znalost lidí, kteří to tam znají. Další, co je potřeba zvážit, je změna počasí a kvalita ledu. Když chvilku mrzlo, chvilku bylo teplo nebo dokonce zapršelo, led bývá vrstvený a tedy nekompaktní, křehčí, nestabilní. U některých vod, zejména přehradních nádrží,  pak může být rizikem i to, že se výrazně hýbe hladina. Zkrátka, vlastnosti ledu mají mnoho faktorů a není radno jej podceňovat.

Led roztál, přišlo jaro a po něm léto. V tomto ročním období se lidé chodí koupat do rybníků, přehrad i řek. Která pravidla bychom si měli vštípit do hlavy v tomto případě?

Hlavním pravidlem je nepodceňovat rizika. Nechodit k vodě sám a vždycky, když jdeme dále od břehu, kde nestačíte, tak mít s sebou nějakou plaveckou pomůcku. Ať už je to plavecká bójka, záchranářský pás nebo doprovod na paddleboardu apod. Zkrátka, aby měl vhodnou oporu, protože, když mu dojdou síly nebo má zdravotní indispozici, tak to je dost zásadní. Kdyby neměl doprovod, tak může dojít snadno k utonutí.

Kdo je připraven, není překvapen. Můžeme se na chvíli pozastavit u tonutí a jak je rozpoznat? 

Ono je to bohužel často zkresleno mnohými filmy a seriály, kde vidíte, jak lidé volají o pomoc a plácají kolem, ale my říkáme, že tonutí je rychlá a tichá smrt. Mnohdy je skutečně nenápadná, kdy se tonoucí snaží udržet nad hladinou a v době, kdy vynoří obličej, část dýchacích cest, ústa a nos k nadechnutí, tak nemají čas na volání. Další aspekt, který je také bohužel rizikový je ten, že tonoucí děti dělají často různé nekoordinované pohyby, můžou dělat třeba kotouly apod. Vypadá to, že si hrají, ale ve skutečnosti to může být tonutí. Zjistíme, zda dotyčný nemá problém. Pokud ano, tak tomu věnuji pozornost. Oslovím ho nebo mu případně poskytnu záchrannou pomůcku, zeptám se, jestli je v pořádku. Hlavně to nepodcenit.

Pokud se staneme svědky tonutí, jak máme postupovat při záchraně člověka?

Pomoc rozdělujeme v zásadě na přírodních tocích a u bazénu. Obecné pravidlo je, že nejbezpečnější záchrana je ze břehu. To znamená zavolat na toho člověka, hodit mu nějakou pomůcku nejlépe na laně. Třeba záchranný míč, záchrannou podkovu či kruh nebo mu dát nějakou větev, tyč nebo i zahradní hadici. V další fázi, pokud není schopen se zachytit, se k tomu člověku budeme přibližovat, pokud jsme dobří plavci. Tady je potřeba říct, jestli je voda klidná nebo zda to není nebezpečný jez nebo silně proudící voda, kde bez záchranných pomůcek, bez výcviku a jištění je veliké riziko pro zachránce samotné. Pokud mluvíme o klidné vodě nebo o bazénu, tak když se k tonoucímu člověku přibližujeme a nestačíme tam, tak bychom měli vždy mít nějakou plovoucí pomůcku. Je celkem jedno, co to je. Zda se jedná o nějakou improvizaci, plaveckou bójku nebo  jestli to je profesionální pomůcka jako  záchranářský pás nebo podkova či záchranný kruh. Podstatné je, aby se ten člověk mohl chytit. Je to opora i bezpečná bariéra mezi člověkem a záchranářem.

Pamatuji, že mi rodiče říkali, abych hodinu po jídle nechodili plavat. Má to nějaký opodstatněný důvod? 

Toto pravidlo se říkalo a platí i nadále. Je to zejména kvůli tomu, velmi zjednodušeně, že po jídle se část energie těla krevního oběhu zaměřuje na zpracování potravy. Člověk je po jídle unavený. To je první věc. Druhá věc je, že při intenzivním tréninku, třeba právě při plavání, po jídle může člověk začít zvracet. V kombinaci s pobytem ve vodním prostředí to může být fatální. Je to tedy kombinace těchto dvou aspektů. Jednak to je únava, která přichází, a potom riziko případného zvracení. 

Celé desatero pro pohyb u vody, ale i na zamrzlé vodní ploše, najdete i s doporučeními na stránkách www.uvodybeznehody.cz 

Štěpán Fanta
+ posts

Redaktor webu volnočasuj.cz